Článek
Čím vás zaujal Excalibur?
Přináší téma, které prostupuje naši kulturu a naše životy. Spíš než rytířské aspekty mě na něm zaujal fenomén milostného trojúhelníku, zrady přítele ve jménu lásky, nevěry ženy ve jménu lásky, která je řešena na úrovni krále. Jeho protagonisty prvoplánově neodsuzuješ, protože toto je součástí našeho bytí, jsou známé případy, kdy si někdo začne s ženou nejlepšího přítele, láska je krásná, ale zároveň slepá a silnější než všechno, takže srdce i čest krvácí.
Jak vznikal muzikál?
Na začátku všeho byl Karel Steigerwald, i když pro mě stál na úplném začátku Kamil Střihavka, který po skvělým vzletu s Ježíšem upadl do nešťastných projektů typu Rusalky. Chtěl rockový muzikál a přišel za mnou s Excaliburem, protože měl producenta, divadlo Ta Fantastika. Já to zpočátku odmítal, kvůli určité averzi k této hudební formě, ale scénář od Steigerwalda byl zajímavý, moderně pojatý. Nechtěl bych skládat hudbu pro rytířskou epopej a hnípat se jen v patosu. Takže jsem vytvořil úvodní podobu hudby, nějakých dvacet písní a oslovili jsme Gábinu Osvaldovou.
Ta však nakonec texty nenapsala.
Ne, vzdala to. Chtěla by spíš napsat texty, na které já bych složil hudbu. Zdálo se jí, že ji to příliš omezuje, když se musí trefovat do slabik, které jsem nazpíval na demosnímcích písní. Obrátil jsem se proto na Vlastu Třešňáka, se kterým jsem už pracovali na desce Výběru Běr. Mě je jeho poetika velmi blízká, jenomže jsem si na sebe upletl bič.
On píše krásné básně, které jde napůl zpívat a napůl recitovat do hudby, ale není profesionální textař. Jeho texty prostě "nemažou" v puse, z hlediska zpěvnosti a frázování byly nemotorné.Takže jsme proseděli spoustu dnů v mém studiu, abychom naroubovali jeho texty na mé melodie. Když však texty přepsal, občas se znehodnotila působivost první verze. Byl u mě snad stokrát, vždycky přijel z ryb, ale kapra mi nikdy nepřivezl. Vlasta se do toho postupně začal dostávat a nakonec nosil i skvěle nafrázovaný texty, které prošly sítem Karla Steigerwalda a Vladimíra Morávka.
Protože nás tlačil čas a pořád nám pořád chyběla část textů, tak jsem oslovil Jana Saharu Hedla. Byl jsem unesen jeho imaginací a profesionalitou. On převzal štafetu a zbytek textů dopsal se svou vlastní poetikou.
Jak probíhala spolupráce Třešňáka se Saharou?
Sahara vstoupil do projektu ve chvíli, kdy Třešnák měl hotové tak tři čtvrtiny textů. On napsal zbytek Nevstupovali si vzájemně do svých části, nepsali texty společně. Oba si ponechali svoji identitu. Myslím si, že se jejich světy krásně propojily a že to drží pohromadě.
Proč byl Excalibur svěřen režisérovi Vladimíru Morávkovi, který je odvádí vynikající práci v Hradci Královém, stačí vzpomenout jeho projekt Čechov Čechům, jenž však muzikál nikdy nedělal?
Zvažovali jsme, jakého vybrat režiséra, hledali jsme někoho, který věci dělá originálně, po svém, a to Morávek je. Když dostane scénář, přizpůsobuje si jej, aby odpovídal jeho pohledu na látku, takže do něj vstupuje razantně, což udělal i tentokrát. Byli také krize, párkrát zvažoval, jestli na tom bude pokračovat dál, nebyl si jistý, zda se mu jeho vize podařilo zcela naplnit, ale nakonec stojíme před premiérou.
Vladimír má také velký cit pro hudbu, což jsem poznal, když jsem s ním dělala Othella pro Hradecké divadlo.
Jaké je výslední pojetí?
Emotivní,opravdové a scénicky zajímavé, odehrává se to na malé scéně a skoro všichni účinkující jsou po celou dobu na jeviště. Je to do jisté míry i činohra, protože je tam asi dvacet procent mluveného slova, mluví zpěváci, kteří musejí sázet na přirozený neherecký projev.
A taky je to chlapský muzikál, ti chlapi na scéně, kde jsou vedle sebe třeba Tomáš Hájíček z Krucipüsku a Daniel Hůlka, jsou samorosti, nehrajou si prvoplánově na rytíře, opravdu tam skoro někdy I teče krev. Je to velký drama.
Co vás láká na vytváření scénické hudby?
Práce s tématy a s rozdílnými hudebními žánry a formami od symfonické hudbu po syrový rock nebo dechový kvintet. Samozřejmě je to o umělecké a lidské komunikaci. Dělal jsem s různými režiséry, od těch co mají jasnou detailní konkrétní vizi o hudbě až po ty co ti dají naprostou volnost v dramaturgii. Jsou také tací režisér, kteří si osází film skladbami z různých CD a řeknou ti: takovou hudbu mi tam slož. To není nic pro mě, já vyžaduji svou svobodu a svůj pohled na scénickou hudbu. Nejsem vykonavatel příkazů. Scénika má svý kouzla, ale nejlepší je skládat muziku, která je závislá na tvým vlastním kině, které ti jede v hlavě.
Nemáte strach z nadprodukce?
Můžeš se naučit rychleji skládat, což není méně hodnotné. Člověk jen urychluje emoční výboje v mozku. Kvalita je propojena s kvantitou, vezměte si jen kolik, toho složili velcí skladatelé - desítky oper, několik symfonií a stovky drobnějších skladeb. Já tomu říkám posedlost. Rád věci dělám na doraz, jsem do nich položený a dělám třeba dvanáct hodin denně, zavřený v pokoji studia a lítám si. Je v tom taky adrenalin.