Michal Němec z kapely Krajina Ró: Nemá smysl dělat hudbu bez ambic

Měl jsem pocit, že bych ke svému životu potřeboval ještě něco jiného než Jablkoň, případně projekt Půljablkoň, který s ní úzce souvisí. Jsem už dost starý a mnoho času nemám. Jablkoň funguje, je zaběhlá. Když do ní přicházeli moji současní spoluhráči, bylo jim dvaadvacet třiadvacet let. Dnes už to jsou pánové, protože čas neuvěřitelně ubíhá.

Nabyl jsem dojmu, že bych se chtěl obklopit mladými muzikanty a udělat s nimi novou kapelu. I když jim ve výsledku věkový průměr zkazím.

Mladí muzikanti zákonitě přemýšlejí jinak než já. Je to dáno generačně, nástupem technologií i moderním přístupem k interpretaci. Těžko s nimi v tomto udržím krok. Vyrostl jsem na jiném vztahu k hudbě a byť se snažím mnohé pochytit, mám základ, který je mi daný a o který se opírám. Přeju si, aby muzikanti kolem mě omladili hudbu, kterou děláme, a také mě.

Ano, na tom je Krajina Ró postavená. Kdybych jí měl šéfovat a skládat pro ni jen já, byla by to zase Jablkoň. Jako prvního jsem oslovil kytaristu Tomáše Frolíka. Bydlím už čtyři roky ve Slaném a on žije nedaleko ode mě. Je to vynikající kytarista a já od začátku věděl, že nová kapela vznikne, pokud na můj nápad kývne. To se stalo.

Přizvali jsme baskytaristu Johnnyho Judla, který je mým spoluhráčem v Jablkoni a věkový průměr v naší kapele tím pádem lehce zvyšuje. Je nicméně ze Slaného a s Tomášem si dobře rozumí i proto, že s ním ještě hraje v kapele The Bladderstones. Z ní se přidal i bubeník Michael Nosek.

Anička Břenková je má neteř. Jednou jsme zašli do hospůdky a já jí vyprávěl, že zakládám novou kapelu a potřeboval bych do ní zpěvačku. Namísto toho, aby mi o někom řekla, nabídla se sama. A zapadla skvěle, oba píšeme texty a oba zpíváme.

Krajina Ró je prostě ta krásná krajina, ve které se pohybujeme. Také je to stará písnička Jablkoně. Na název kapely jsme přišli s Aničkou, když jsme tu skladbu poslouchali.

Krajina Ró je hezké sousloví, mám rád, když názvy kapel znějí hezky a zajímavě. Také mi záleželo na tom, aby zněl česky.

Zpočátku nám nebylo jasné, kterým směrem by se naše hudba měla ubírat. Věděli jsme jen, že bude elektrická, vše ostatní se rodilo za pochodu. Když se nás někdo zeptá, co vlastně hrajeme, odpovídáme, že nevíme. Na tuhle odpověď jsem zvyklý z Jablkoně. Také jsem nikdy nebyl schopen přesně označit muziku, kterou tvoříme.

Ale jednou jsme u vínečka s Aničkou Břenkovou a producentem alba Ondřejem Ježkem o našem stylovém zařazení přemýšleli. A vymysleli jsme styl soft rock foxtrot. Připouštím však, že si tohle označení nikdo nebude pamatovat. Navíc je naprosto nic neříkající.

Vůbec nic. Jablkoň je má celoživotní srdeční záležitost, která pokračuje dál. Když pominu projekt Půljablkoň, nikdy jsem v jiné kapele nebyl. Vždycky jsem ale říkal, že zatímco jiní muzikanti hrají ve více kapelách, já hraju stále v jedné, se kterou dělám různou hudbu. Teď se to změnilo.

Původně jsme počítali, že se vydání alba a první vystoupení Krajiny Ró odehrají už letos na jaře. Desku jsme měli nahranou v březnu. Kvůli pandemii jsme se ale rozhodli přesunout vydání a koncerty na podzim, i když nám to nepřipadlo moc praktické, protože na tu dobu odložil svá alba a turné kde kdo.

Teď vyšla deska a my se rozhodli udělat křest až v únoru příštího roku. Koncerty jsme také přesunuli na časy, kdy to půjde. Věřím, že se situace změní a příští rok už bude hudební scéna fungovat jinak a lépe.

Rádi bychom, aby se naše hudba dostala mezi lidi a abychom jim k tomu nabídli dobré koncerty, kterými si také dokážeme vydělat na živobytí. Bez ambic nemá smysl hudbu dělat.