Článek
Váš klip se jmenuje Sebestředná? Narůstá v současné době sebestřednost?
Je to jeden z aspektů současné doby. Lidé často myslí na sebe, což mi vůbec nepřijde špatně. Kdo je moc rozdávačný, tomu nezbude pro sebe. Ale když se sebestřednost přehání, vznikne ostrůvek izolovaný od komunikace s okolím a to ne každému vyhovuje.
Pokud narážíme na písničku, tam je hodně důležitý otazník. Jako autor textu se tážu, jestli není sebestředný i kritik, kterého ztvárňuju v klipu. On zjišťuje, že ten ženský protějšek myslí taky na sebe a ne jen na něj.
Nacházíte i u sebe sebestřednost?
To je přirozená věc u každého z nás. Musíme myslet na sebe, abychom třeba mohli být k užitku i ostatním. Jestliže nemáme energii, chuť, touhu, tak život je úplně jiný, než když máme sílu, abychom v případě potřeby mohli někomu pomoci.
V klipu Nahoru zase zpíváte: „Nevracej se zpět, nehledej, kdo ti sílu vzal.“ To taky souvisí s tím, že by se člověk neměl v sobě moc rýpat…
Člověk by se neměl neustále zabývat něčím, co už nelze změnit. Znova a znova se vracet do situace, kdy udělal chybu nebo se stala chyba. Už to promyslel, odpustil si, odpustil někomu… Jde o to, se na to vykvajznout a jít nahoru.
Michal Hrůza
Jste na hudební scéně už od devadesátých let. Jak se podle vás proměnila?
Spíše se proměnila forma hudebního sdělování, mění se hudební móda, styl. Logicky se vyvíjí i mé vnímání světa. Člověk, když je mu dvacet, vnímá svět jinak, než když je mu padesát.
Co vás po těch letech pohání vpřed?
Zaplaťpánbůh za to, že mám pořád vjem. Vnímám věci kolem sebe a chci na ně reagovat, ať už se dějí v mém životě, což je nejpříjemnější, nebo pozoruju věci, které se dějí okolo mě.
Vaše nejpopulárnější píseň Zakázané uvolnění má asi sedmnáct milionů zhlédnutí. Ale co je vaše srdcovka?
Každá píseň vychází z mého pravdivého posouzení okolností v ten daný moment. Písničky jsou hodnoty neměřitelné. Všechny jsou moje srdcovky. To je, jako byste se zeptal rodiče, které dítě má nejradši.
Jsou písničky, u kterých jsem čekal, že se chytnou, a nestalo se tak. Naopak některé se vyvíjely nenápadně a najednou se z nich stal hit. Neexistuje recept, jak se to děje.
Srdcovky se taky proměňují. Po tornádech na jižní Moravě jsem se vrátil k Vodě živé a docela to zafungovalo, protože je v ní naděje, že to dobře dopadne.
Je nějaká, kterou lidé na koncertech vyloženě vyžadují?
Samozřejmě ty nejprofláklejší, ty prostě chceme zahrát. Naštěstí jich mám tolik, že když vyhodím Zejtra mám nebo Černý brejle, tak se nic nestane.
Michal Hrůza s kapelou.
V klipu Světlo do tmy jsem poznal Krušné hory a zatopené město Přísečnice. Jak jste se tam dostal?
Klip natáčel Vojta Buchta. Měl jsem natáčet i v bývalé továrně, kde snad měli nacističtí vězni těžit stříbro, ale já to vycítil a řekl jsem – tady točit nebudu, protože je mi z toho špatně. I po sedmdesáti letech je tam něco divně. Ale Vojta to natočil hezky.
Poselství klipu je, že jediná cesta je láska, potažmo odpuštění. Jsou to hlubší filozofické záležitosti, ale člověk to musí převést tak, aby se s tím každý ztotožnil. Každý nemá stejné vyjadřování a vnímání, ale láska to propojuje.
I v dalších klipech máte hory a mlhu. Jste duší severský typ?
Jistě, léta jezdím do Norska. Poprvé jsem se tam dostal v roce 1992. V Narviku jsem viděl polární zář. Neměl jsem peníze na ubytování, tak jsem spal venku. Točil jsem také klip Polárka na Špicberkách.
Další klip se točil v Rovaniemi, což je sídlo Santa Clause. Tam jsem jel s dětmi v září před sezonou, ale už tam byl sníh. Když se dětí Santa Claus ptal, odkud jsou, a ony odpověděly, že z Česka, tak jim na to hned řekl „Jágr, Škoda“. Rovaniemi je úžasné malé městečko, asi jako Jablonec, spíš menší.
Jednou jsme byli i v Irsku, protože náš basák tam žil šest let. Tam se taky natočil klip Srdce osamělé.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Noc - Michal Hrůza [CD], Sám se sebou - Michal Hrůza [LP], Světlo do tmy - Michal Hrůza [CD]