Michaela Maurerová: Čím jsem starší, tím víc si vážím věcí s příběhem

Po delší době se ukazujete v hlavním vysílacím čase v historickém seriálu Zlatá labuť. Jaký to byl pocit naskočit do natáčení výpravného díla z přelomu 30. a 40. let minulého století?

Měla jsem obrovskou radost, protože jsem dlouho netočila a protože dobové seriály mám moc ráda. V období, kdy se seriál odehrává, začíná válka, takže si ho neidealizuju, není to doba, která by mně imponovala. Ale konkrétně tuhle roli mám za odměnu, točila jsem nějakých dvanáct dnů a z toho tam říkám pár vět, což je sen každé herečky.

Užíváte si dobové kostýmy?

Velmi. Už podruhé spolupracuji s kostýmní výtvarnicí Míšou Horáčkovou Hořejší, která je naprostou špičkou ve svém oboru. Nejenže dokáže oblečení hezky výtvarně pojmout, ale hledá také originály, takže v seriálu mám na sobě i originální kousky. A čím jsem starší, tím víc si vážím věcí s příběhem.

Můžete prozradit něco o své postavě?

Jmenuje se Eliška Malá a začne se objevovat od třetího dílu seriálu. Je postava tajemná a mlčící, o které se ostatní baví, ale která toho o sobě moc neřekla. Všichni se dohadují, kdo je a odkud se vzala.

Co vám pomáhá vcítit se do role hrdinky, která žila v době nám vzdálené?

Vzhledem k tomu, že jde o mlčenlivou ženu, zatímco já, jak mě všichni znají a vědí, jsem hodně ukecaná, tak ze sebe určitě nečerpám. Myslím si, že do role hrdinky, co žila v té době, mi pomáhají vžít se hlavně kostýmy.

Když máte určitou délku a šířku sukně, podpatky a tak dále, nutí vás to k určitému typu chůze nebo posedu. Věci, co máme na sobě, jsou velmi elegantní, takže se v nich chováme trochu jinak než v teplákách a bagančatech.

V jiném historickém seriálu, První republika, jste hrála služebnou Jarku. Móda z období první republiky mi přijde hezky ženská. Jak se v ní cítíte?

Cítím se v ní dobře a úplně neskromně prohlásím, že mám pocit, že mi i sluší. V První republice v roli Jarky jsem si kostýmy moc neužila, protože služebné byly oblečeny trošku skromněji.

Vím, že ráda šijete, dokonce jste absolvovala odborný kurz. Berete šití jako relax, nebo míříte k založení vlastní značky?

Ambice založit vlastní značku opravdu nemám. Existuje tu spousta šikovnějších, které podporuji tím, že si od nich oblečení kupuju. Jde o relax, koníčka, a když mi od stroje, jehož zvuk mě uklidňuje, uvolňuje, vypadne i něco, co se dá nosit, co můžu nosit já, moje děti, přátelé, tak mám jenom radost.

Býváte aktivní na sociálních sítích, hlavně na Instagramu. Pomáhaly vám sítě překonat covidové krize?

Mně vůbec založení sociálních sítí pomáhalo překonávat různé krize, nejenom v době pandemie. Ale teď jsem se s nimi trošku do krize dostala. Musela jsem si říct, že můžu sdílet jenom některé věci, že mám právo na soukromí. Realita, kterou sociální sítě nabízejí, je opravdu virtuální. Furt jdu raději do lesa, cítím jehličí a poslouchám ptáky.

Je to samozřejmě nějaký zdroj příjmů a já si dost zakládám na tom, aby jakékoliv moje spojení v rámci sociálních sítí bylo autentické a organické.

Diváci měli rádi bláznivou, ale upřímnou kadeřnici Digi, kterou jste hrála v seriálu Ulice. Neobjevíte se v tomto nekonečném seriálu znovu?

V případě Ulice nikdy nemůžete říkat nikdy, protože vždycky existuje nějaká možnost vrátit se zpět, ale neplánuju to. Mám tři děti a té nejmladší jsou čtyři roky, ráda bych si to užila.

Dvojčatům Josefovi a Magdaleně bylo čtrnáct let, dělí je pouhých devět minut. Jsou si podobní?

Nejsou, dokonce bych řekla, že pro nezasvěcené nebudou vypadat ani jako sourozenci. Jsou každý originál a jsem na ně moc pyšná.

A co povahově?

Ani povahově ne. Myslím si, že zrovna v té fázi jménem puberta, ve které se nacházejí, je ještě předčasné říkat, co z nich bude nebo kam budou směřovat.

Rodiče leckdy vyšilují, když jejich dětem nastoupí puberta. Co teprve, pokud tohle období nastane u dvou potomků naráz. Dá se to přežít?

Jak vidíte, zatím žiju a dýchám, takže dá. Ale jde opravdu o těžké období pro všechny strany. Nezbývá než doufat, že až to pomine, tak všichni zůstaneme bez větších šrámů.

Zmínila jste nejmladší dítě, čtyřletou Emmu. Nehrozí, že bude jako typický benjamínek rozmazlená?

Hrozí jí to, protože je mimořádně roztomilá, temperamentní holčička, ale my děláme všechno pro to, aby rozmazlená nebyla. Snažím se být důsledná, což je někdy těžké. A přísná. Je to miláček všech.

Vždycky jsem vnímala jméno Míši Maurerové v souvislosti buď s dětskými pořady na Déčku, nebo s charitativním projektem Kuře. Ráda pomáháte dětem?

Úplně nejradši pomáhám těm vlastním, protože mi nepřijde správné pomáhat všem okolo a na vlastní nemít čas. Ale já to pomáhání beru jako přirozenou a samozřejmou součást života. Prostě pokud můžete, tak pomůžete. Dělám to i ze sobeckých důvodů, protože mi pomáhání působí radost.

Díky pořadu Bedekr jste procestovala Rakousko, Francii a Itálii. Kde se vám líbilo nejvíc, kam byste se vrátila na dovolenou?

Já pořad Bedekr vlastně brala jako takový trenažér, předvoj, rešerši, kterou jsem si dělala pro výlety, které jsem pak absolvovala s rodinou. Rádi se vracíme do Rakouska, hlavně do Korutan, na jih. Navštívila jsem Itálii a teď možná vyrazíme i do Francie. Cestování a poznávání beru jako něco, co mě moc baví a za co ráda utrácím peníze, pokud jsou.

Zvládáte se při třech dětech věnovat milované józe?

Teď se trochu stydím a mám špatné svědomí, že necvičím tolik, kolik by mé tělo potřebovalo a kolik bych měla. I když nemám ráda novoroční předsevzetí, tak jsem od Nového roku zase nastoupila do režimu aspoň třikrát týdně, ať už doma, nebo ve svém oblíbeném studiu. Dělá to dobře nejen mému tělu, ale i psychice, což si myslím, že je základ pro to, aby i zbytek rodiny a všichni kolem mě byli spokojení.