Michael Žantovský o textech pro Vladimíra Mišíka: Nevěděl jsem, jestli to ještě umím

Spolupracoval jste už v minulosti s Vladimírem Mišíkem?

Ano a ne. Známe se velmi dlouho, asi od mých šestnácti let. Čas od času jsme se vídali, poslouchali spolu muziku, čas od času jsme spolu hráli tenis a občas jsme mluvili o tom, že spolu uděláme nějaké písničky. Matně si pamatuji, že jsem mu někdy v sedmdesátých letech i nějaké texty dal, ale nic z toho nebylo.

Teď mě on a Petr Ostrouchov oslovili. Měl jsem z toho trochu strach, protože jsem sice před mnoha lety psal nějakých deset roků písničkové texty velmi intenzivně, ale po sametové revoluci jsem s tím přestal a více než třicet let jsem je nepsal. Nevěděl jsem tím pádem, jestli to ještě umím.

Vladimír Mišík je nicméně jeden z lidí, kterých si nesmírně vážím. Jeho nabídka mě potěšila, a tak jsem to zase zkusil. Textů vzniklo asi deset, na desce je jich pět, čtyři mé a jeden společný.

Jedním z nich je i ten v písni Tak dobře. Bylo pro vás jednoduché napsat tak silné milostné vyznání, které je jeho obsahem?

Musím přiznat, že bylo. Není to písnička jen pro jednu ženu, ale pro ty nejlepší, které jsme všichni v životě poznali. Myslím, že to Vláďa cítí podobně. Jsem moc rád, že tuhle písničku nazpíval.

Otextoval jste i skladbu Metál. Vztahuje se k vyznamenání, které Vladimír Mišík dostal loni od prezidenta Petra Pavla?

Tak trochu ano. Je to v čerstvé paměti. Loni jsme byli na Pražském hradě oba, Vláďa i já. Byl to krásný večer, protože on a jiní se po letech dočkali naprosto zaslouženého ocenění.

Tahle událost však svádí i k trochu ironičtějším úvahám o tom, jak se to, kterak si společnost cení lidí, mění. Myslím si, že pořádný bluesman, což Vláďa určitě je a snažím se jím být i já, to všechno musí brát s odstupem.

Písničku Měl jsem sen jste otextovali s Mišíkem společně. Jak taková spolupráce probíhala?

Nebylo to tak, že bychom nad textem seděli oba. Každý z nás je příliš privátní na to, aby se mu psalo dobře, když mu někdo kouká přes rameno. Původní verzi napsal Vláďa a potom mě poprosil, jestli by mě k tomu jeho textu ještě něco napadlo.

Pod písničkou je sice napsané i mé jméno, ale myslím, že tam být nemuselo. Je to v podstatě Vláďův text.

Když jste napsal texty na nové album Vladimíra Mišíka, je to váš návrat na hudební scénu?

To záleží na nabídce a lidech, s nimiž bych chtěl spolupracovat. Psaním textů jsem se sice před revolucí částečně živil, vždycky jsem si ale interprety, pro které jsem pracoval, vybíral. Nikdy jsem nechtěl být součástí komerční pop music.

Lidé, pro něž jsem psal, ať už to byli Pavel Bobek, Petr Novák, nebo Karel Zich, patřili k rokenrolovější či bluesovější části hudebního spektra. S podobnými by mě bavilo spolupracovat i dnes. Jestli k tomu ale dojde, to nevím.