Článek
Vystoupení dvou hvězd – talentovaného Nováčka, jenž působí převážně v Anglii, a světově proslulého filmového a divadelního herce – v málo zaplněném pražském Rudolfinu mělo dvě části.
V první kraloval Nováček přednesem dvou děl Leoše Janáčka: první řady cyklu Po zarostlém chodníčku, a zejména velice emotivně podanou Sonátou s moll Z ulice. Michael York do ní vstoupil v úvodu sonetem č. 73 Williama Shakespeara a před sonátou básní W. B. Yeatse Druhý příchod.
Druhá část patřila hlavně Yorkovi a melodramatu Enoch Arden psanému Richardem Straussem na text kdysi populární Tennysonovy epické básně (v Anglii klasické dílo doby viktoriánské). V ní klavírní part není tak rozsáhlý a více místa dostává pianista až v závěru díla.
Oba protagonisté předvedli pozoruhodný výkon, zejména Yorkův přednes vyvolal po skončení ovace stojícího sálu.
S textem v jedné ruce, pouze hlasem, pohyby, ve stoje i vsedě (využíval dvou židliček, mezi kterými se pohyboval) podal příběh nešťastného námořníka Ardena, který se jako Odyseus vrací po dlouhých letech nepřítomnosti nepoznán k rodině a umírá, aniž by kazil rodinné štěstí své ženy s dalším mužem.
Yorkův výkon však byl trochu sisyfovským bojem s diváky. U nás neznámé dílo (naposledy vyšlo počátkem 20. století) sice publiku před začátkem krátce přiblížila herečka Martina Preissová, ale vinou technických (zvukařských) nedostatků se její výstup minul účinkem. Nerozumějící a nudící se část publika pak rušila během přednesu kašláním a odchody, jedna divačka dokonce omdlela.
Organizačně i dramaturgicky byl večer nevyužitou šancí. Programu by prospělo komornější prostředí a hlavně použití textového zařízení s překladem.
