Článek
V září jste vydali album Empire Central. Co je jeho podstatou?
Je naší snahou představit texaskou hudební kulturu světu. Chtěli jsme uctít úžasné umělce, kteří odtamtud pocházejí, a přitáhnout ke zdejšímu hudebnímu odkazu trochu pozornosti, protože to není příliš známá scéna.
I když mnoho tamních hudebníků či písní proslulo, lidé obvykle nevědí, že jsou z Texasu. Mě osobně potěšilo, že na album skladbami přispělo dvanáct členů kapely. Obvykle skládáme ve dvou nebo ve třech.
Empire Central je poslední deskou, na které pracoval klávesista a zpěvák Bernard Wright. Letos v květnu zemřel. Co pro vás znamenal?
Byl mentorem jak pro kapelu, tak jednotlivé členy. Pár let s námi koncertoval a nahrál s námi třetí album, The World Is Getting Smaller. Jeho hudební filozofie a muzikálnost na nás měly velký vliv.
Pocházíte z vojenské rodiny. Čím to, že jste neskončil v americké armádě?
U dětí, jejichž rodiče slouží v armádě, je to vždycky možnost, ale mě nelákala. S bratrem jsme se daleko víc zajímali o sport a umění. I on skončil jako hudebník.
Snarky Puppy jste prý založil, protože jste nebyl příliš dobrý hráč a na univerzitě vás nechtěli v žádné jiné školní kapele. To se jen tak říká, nebo je na tom něco pravdy?
Něco na tom je. Je to poloviční pravda. Opravdu jsem ze začátku nehrál s žádnou kapelou, protože jsem nebyl dobrý, co se čtení not i hraní týká. Snarky Puppy mě zachránili.
Nyní jste držitelem čtyř cen Grammy. V čem je vaše největší síla?
Umím si vybrat správné lidi a poznat, v čem je kdo dobrý. Mám odhad na to, kdo se s kým bude dobře doplňovat. Dokážu propojovat lidi tak, aby výsledná chemie dobře fungovala. A hodně svědomitě se snažím, aby byli všichni v kapele spokojení. To je hodně důležité, protože kapela může mít úspěch jenom tehdy, když se nerozpadne.
První Grammy jste získal za skladbu Something se zpěvačkou Lalah Hathaway. Byla na albu Family Dinner – Volume One. Jak vzpomínáte na jeho nahrávání?
Trvalo týden a bylo to jedno z těch nejtěžších. S kapelou jsme tehdy tvrdě dřeli, třeba i dvacet hodin denně. Bylo to opravdu velmi intenzivní. Ještě s jedním kolegou jsme během zkoušek letěli na otočku do New Orleans a přišli jsme o celý den, abychom zahráli na jedné soukromé akci, a mohli tak zaplatit zbytek nahrávání. Když se za tím ohlédnu, byla to neuvěřitelná a velmi silná doba.
Musíte dělat i dnes podobné psí kusy?
Nic tak dramatického. Co nás drží, je to, že rádi zkoušíme. Před deskou Empire Central jsme spolu hráli osm až deset hodin denně. A co se vydělávání peněz týká, občas pro jejich získání pořád dělám docela legrační věci, jako většina hudebníků. Dnes už je to daleko pohodlnější a méně chaotické.
Poslední Grammy jste získal za album Live at the Royal Albert Hall. Byl to jeden z vašich nejlepších koncertů?
Ano, byl, ale vím o několika koncertech, které byly opravdu výjimečné. Třeba když jsme hráli v pařížské Olympii s Metropole Orkest. Nebo během tohoto turné v Palau de la Música Catalana v Barceloně. To byl jeden z mých největších koncertních zážitků. Bylo tam neuvěřitelně vřelé publikum. I v Royal Albert Hall v Londýně jsme cítili magii, i tam se dělo něco výjimečného, a věřím, že je to z alba znát.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Immigrance - Snarky Puppy