Článek
Gira v únoru vyrazil na sólové turné, které zahájil 6. února v Curychu, odkud přejel do Ženevy a Bruselu. Na turné vystupuje jen s kytarou, bez dalších muzikantů. Mělo by napovědět, kam se obrátí kormidlo jeho tvorby. Když šňůru na podzim avizoval, uvedl: „Teď, když skončila poslední fáze Swans, si nejsem jist, co se stane. Nyní se se přirozeně dívám, co dalšího přijde. Právě skládám nový materiál pro další fázi Swans a něco z něj budu hrát na svém nadcházejícím sólovém turné. Sedět na pódiu sám s mrtvým kusem dřeva a pár dráty a se svým hlasem je výzva. Vystavil jsem se jí už před lety při pokusu s těmi nejjednoduššími prostředky zcela ponořit do stejného vlákna, které prochází hudbou.“
I když je Gira spojován s ryčnými noisovými představiteli protosludge The Swans, podobná turné nejsou v jeho kariéře výjimkou. Sám vystupoval i těsně před tím, než v roce 2010 obnovil The Swans i v roce 2014 v kostele svatého Jana v londýnské čtvrti Hackney
Tehdy hudební kritik Mark Beaumont v listu The Guardian napsal, že „jeho kytaru ladil sám Belzebub a Gira připomínal monstrum na večeru otevřeném pro příchozí zpěváky“.
„Občas nás léčil dalším akordem, jenž umožnil jeho kyselému countryovému pobrukování plout ve správné tónině a z písní God Damn The Sun a Helpless Child stoupala drsná melodická sladkost. Po většinu doby ale nabízel atonální biblické vytí o lidských jatkách, alkoholismu, mstě, Bohu a sebevraždě,“ popsal koncert.
Gira otevřeně přiznal: „Hraju na kytaru po svém, nikde jsem se neučil, jak hrát správně na kytaru, a nestarám se o to.“ Vytváří to kontext pro hlas a slova stejně jako v hudbě The Swans, kde jsou všechny prvky (známé i neznámé) zkombinovány. To může vést k něčemu, co je v pozadí, což je vždy místo, kam bych rád šel: někam jinam.“