Článek
„Točil jsem se Stevenem už Traffic – Nadvládu gangů a Zkrat a role Liberaceho byla pro mě po nemoci jako velký dar. Díky za něj,“ obrátil se s patrným dojetím Douglas na Soderbergha i Damona a sál znovu zatleskal.
Film vypráví nejen o homosexuálním vztahu, ale také o životě slavného a nesmírně bohatého člověka ve zlaté kleci samoty.
„Setkal jsem se s ním, když mi bylo asi dvanáct let a on přijel navštívit tátu. Pamatuji si, že bylo nádherně, vystoupil z rollsroycu a byl nesmírně šarmantní. Táta ho znal dobře, vím od něj, že Liberace miloval nádherné věci,“ zavzpomínal Douglas.
Damon dodal: „Pro mě jako kluka moc důležitý nebyl, ale babička jako výborná pianistka ho zbožňovala. Mě fascinovalo spíše to, když jsem viděl, jak jsou z něj u televize fascinováni moji rodiče.“
Jasný favorit zatím chybí
Jedenáct dní canneského festivalu se přehouplo do druhé poloviny. Spekulace o letošní Zlaté palmě by měly nabírat obrátky, ale zatím je klid. Hodnocení kritiků ve festivalových denících se pohybují kolem průměru, mírně navrch má americký film bratří Coenových Inside Llewyn Davis o neúspěšném folkovém zpěvákovi 60. let a íránský snímek Asghara Farhadího Minulost, který volně, s jinými jmény postav a jinými herci, navazuje na vítězný film Berlinale a laureáta Oscara za nejlepší zahraniční film roku 2012 Rozchod Nadera a Simin.
Žádné velké nadšení, odpor ani pobouření se ale nekonají, nikdo ještě v kině nezvracel ani neomdlel, a to je v Cannes poněkud neobvyklé. Pořádnou porci brutality sice nadělil nizozemský režisér Alex Van Warmerdam ve filmu Borgman, ale celkem nepřekročil hranice, na něž je canneské publikum zvyklé.
Vraždící dítě nebo zalévání mrtvol betonem do kbelíků nikoho nevzruší natolik, aby k tomu ztratil víc než větu.
„Chtěl jsem ukázat zlo jako abnormální chování normálních lidí, které můžete potkat na ulici. Víte, někdo se s věkem stane laskavější, já jsem k stáru zlý. Vlastně nevím, jestli můj film není zlý až moc,“ řekl jedenašedesátiletý Warmerdam.
Snímek Blood Ties francouzského režiséra Guillauma Caneta, který přijel do Cannes se svou krásnou Marion Cotillardovou a jejich synem Marcelem, vychází z klasického kain-abelovského modelu.
Zlého bratra hraje Clive Owen jako sympaťáka, kterého musíte mít navzdory všemu rádi, a jeho bývalou ženu ztvárnila Cotillardová. O tom, že dvojice Canet – Cotillardová dnes patří na vrchol i ve světovém měřítku, svědčí nejen to, že Canet natočil tento remake francouzského filmu Krevní pouta, kde hrál v roce 2008 roli hodného bratra, s americkým štábem a s americkou koprodukcí, ale i to, že rodina bydlí na festivalu v nejluxusnějším sídle Hotel du Cap, vyhrazeném většinou americkým hvězdám.