Zpěv léčí. S kamarádkami pravidelně zpíváme lidovky, říká herečka Magdaléna Borová

Jaká je vaše role ve filmu?

Já hraju maminku hlavního hrdiny Tondy, malého kluka, a dceru druhého hlavního hrdiny, dědy. To je takový ústřední pár – já dotvářím rodinu spolu s tatínkem, kterého hraje Daniel Fischer. Okupace a následně normalizace hodně zatočí se všemi postavami.

Vy sama jste maminka. Promítá se tato vaše role v běžném životě i do filmového zpracování?

Určitě. Vycházím ze sebe, jako z maminky, ale zrovna tahle postava mámy byla pro mě ve druhé části, po okupaci, celkem výzvou, protože ona se musí hodně pochlapit, a řekla bych, že ztvrdne životem a tím, co se jí děje. To pro mě bylo zajímavé, tyto dvě polohy. Na začátku je v takovém šťastnějším období a potom se to změní.

Roli maminky jste hrála i ve filmu Němá tajemství. Figurovalo tam téma odpuštění, o kterém by se dalo říct, že byl i snímek, za který jste získala Českého lva. Proměnil se váš úhel pohledu na toto téma v průběhu těch několika let?

To je silná otázka. Pořád si myslím, že odpuštění je zásadní očišťující věc pro lidský život. S odstupem mám trochu pocit, že odpuštění nemusí znamenat, že přijmeme bezvýhradně každého, kdo nám ublížil, ale že spíš my sami od sebe něco pustíme a tím se očistíme. To znamená odpuštění od sebe. To je možná změna, která se mi děje v životě.

Jak se vám hrála role Jany? Někdo by postavu mohl odsoudit, jak jste s tím vy pracovala?

Pro mě to byla hodně kontrastní zkušenost. Už to můžu říct. Film je venku, já jsem o tom nemohla vůbec mluvit, protože většinou právě dostávám ženy, které mají v sobě tajemství. A  Jana byla velké tajemství celého příběhu. Pro mě byla nová zkušenost hrát něčí milenku. To jsem zatím neměla tu čest.

Mluvila jste o tajemnu. Máte jako Magdaléna v běžném životě tajemství?

Mám pocit, že mi lidi často říkají, že mám v sobě něco, co nedávám najevo. Takovou hradbu, přes kterou není jednoduché se ke mně dostat. To znamená, že něco v sobě držím. Tak to asi univerzální tajemství obsahuje, ale to má každý.

Kdybyste si měla vybrat zpívání, nebo herectví, co by to bylo?

Nejlepší je herectví se zpíváním, ale poslední roky jsem měla pocit, že když zpívám, tak jsem to nejvíc já. To znamená, že jsem si kladla i otázku, proč nezpívám víc nebo proč se tím neživím. A teď se docela snažím, v rámci možností, víc zpívat a víc s hudbou trávit čas. V lednu jsem dostala novoroční energii a založila jsem chatovací skupinu.

Oslovila jsem různé ženy, kamarádky, všechny, co mě napadly. Jestli se chtějí scházet a zpívat lidovky. Mělo to ohromný ohlas. Skupina má asi 40 členů a jednou za měsíc se teď už půl roku scházíme a vždycky se naučíme tři písně, zazpíváme si je a je nám dobře. Já si myslím, že zpěv je léčivá věc.

Hrajete i v divadlech. Je pro vás příjemnější filmová tvorba, nebo spíš ta divadelní?

Já si myslím, že divadelní práce chce hodně síly a energie, kterou musíte konstantně věnovat. Když ji zkoušíte a když ji pak hrajete. Kdežto ve filmu mi hodně vyhovuje, že můžete s energií pracovat, jako byste zapínali a vypínali soustředění, protože natáčení, to je neustálé čekání.

Na chvíli se zkoncentrovat a pak si zase odpočinete. To mě teď zajímá a baví mě tenhle způsob práce, ale nedokážu říct, co mám radši.

Jaká je Magdalénina nejoblíbenější role? Jaký je její vztah k bylinkám a přírodě? A co prozradila o chystaném pokračování seriálu Ochránce?

Pusťte si celý rozhovor v úvodu článku.