Článek
Eva Zaoralová spojila s festivalem více než čtvrtstoletí svého života. V roce 1994, kdy byla založena nadace pověřená uspořádáním 29. ročníku, stanula v jejím čele. Společně s prezidentem Jiřím Bartoškou a s dalšími spolupracovníky ho v průběhu let pozvedli na jednoznačně nejvýznamnější událost svého druhu ve střední a východní Evropě.
Britský list The Guardian jej dokonce zařadil mezi šest nejlepších festivalů v Evropě, na čemž měla Zaoralová se svým neomylným instinktem pro výběr kvalitních filmů lví podíl. A i když se v roce 2011 rozhodla předat žezlo umělecké ředitelky Karlu Ochovi, nadále pracovala na festivalu jako jeho umělecká poradkyně.
Zaoralová vystudovala na Karlově univerzitě češtinu, francouzštinu a italštinu a zpočátku pracovala jako tlumočnice. Chodila na projekce do pražského Filmového klubu a sedmé múze tam propadla navždy. Psala, překládala, a jak to situace umožňovala, jezdila na festivaly. Od konce šedesátých let byla redaktorkou časopisu Film a doba, několik let byla i jeho šéfredaktorkou.
Její práce i osobnost byly několikrát oceněny – v roce 2007 jí ředitel canneského festivalu Giles Jacob předal plaketu s canneskou palmou určenou pro nejvýznamnější novináře, prezident Václav Klaus jí udělil medaili Za zásluhy II. stupně a v roce 2012 se stala držitelkou francouzského vyznamenání Důstojník Řádu umění a literatury.