Článek
Film natočil původem dánský režisér Nicolas Winding Refn. Ještě před svým uvedením do kin vzbudil bouřlivé reakce na festivalu nezávislých snímků Sundance, kde byl zařazen do jedné ze soutěžních sekcí.
„Není to klasický chronologický životopis, spíš jakýsi koncept toho, jak se z té osoby na začátku stane ta osoba na konci. Je to takový průnik do změn v Bronsonovy mysli a v jeho charakteru,“ popsal svůj film sám režisér.
Za pětatřicet let 121 dní na svobodě
Velšan Charles Bronson (původním jménem Michael Gordon Peterson) byl poprvé odsouzen už v 22 letech. Z trafiky ukradl se zbraní v ruce 26 liber a 18 pencí. Dostal 7 let. Trest se mu ale protáhl na dvojnásobek. Ve vězení, které se mu stalo jeho „hotelovým pokojem“, se totiž velmi usilovně pral s dozorci i spoluvězni.
V roce 1988 se konečně dostal na svobodu. Vydržel tam 68 dní. Zpátky putoval, když ukradl snubní prstýnek pro svou čerstvou lásku. Znovu byl propuštěn v roce 1992. Tentokrát strávil mimo vězení jen 53 dní. Sedí dodnes. Pro svou násilnickou povahu proputoval zhruba 120 věznic po celé Británii.
„Pro většinu lidí je pobyt tady noční můrou, ale pro mě je místem, kde mohu vylepšovat své schopnosti,“ prohlásí postava Bronsona ve filmu.
Bronson vydal několik knih. Bestsellerem se stala zejména publikace Solitary Fitness, kde popisuje speciální posilovací cviky, které se dají provozovat na minimálním prostoru (třeba v cele). A aby toho nebylo málo, posledních deset let píše poezii a věnuje se různým formám výtvarného umění. Za své kousky získal rekordních jedenáct Koestlerových cen, které se udělují za katr zavřeným umělcům a umělkyním.
Inspirace Mechanickým pomerančem
Refnův film však není jen tuctovým zachycením Bronsonova života, svou poetikou, která doslova vybuchuje stylovými výstřelky, se blíží Kubrickovu Mechanickému pomeranči. Fantastické jsou scény z bláznice, ty, které odrážejí Bronsonovy umělecké pokusy, nebo ty, které těží ze syrové atmosféry Británie osmdesátých let.
Představitel titulní role Tom Hardy navštěvoval svůj předobraz pravidelně ve věznici a i to mu umožnilo naplno proniknout do jeho mentality a převést ji na plátno. Jeho výkon je velmi expresivní a nejde na něj jen tak zapomenout. Stejně jako na hudbu, která kombinuje Wagnera, Verdiho a Pet Shop Boys.
Refn se nebojí násilnických scén, ovšem zjednodušovat jeho film na adoraci rozbíjení obličejů by bylo příliš jednoduché. Svůj přesah do dnešního světa plného pseudocelebrit má mimo jiné v tom, že Bronsonovou celoživotní touhou a motorem bylo, že se chtěl proslavit. A byl pro to schopen udělat všechno. I stát se nejbrutálnějším vězněm v Británii.
V Karlových Varech bude film v sekci Jiný pohled. Do české distribuce pak vstoupí v druhé polovině července.
