Článek
David Kopecký byl duší snílek a umělec. „O Davidovi nelze říct nic, aby zároveň neplatil i opak,“ tvrdí režisérka Bára Kopecká, původním povoláním filmová střihačka. Její dokument je převážně koláží Kopeckého filmů, které vystavoval jako videoart, a vzpomínek přátel a spolupracovníků.
Nechci s Davidem účtovat, chci pátrat a nechci znát předem odpověď
Výpověď je to silná, skoro až extrémní, kdy se divákovi odhalují temné vize, nespoutané ego, posedlost prací, neschopnost běžného života s nástrahami a složenkami. K tomu láska partnerky a potřeby dítěte...
„Chtěla jsem natočit film, který by byl jakýmsi pátráním po tom, kdo můj muž vlastně byl. Jeho dávné identity a tajemství možná zůstanou skryté, ale já jeho život vidím také jako téma úvahy o touze po ideálu, ze kterého odmítal slevit,“ popisuje Kopecká.
Její manžel byl maximalista a extrémista, který neuznával kompromisy. Neustále zkoumal hranice architektury a snažil se objevovat nové výrazové prostředky. Futuristická byla jeho představa architektury bez architektů.
Kopecký měl problémy s dodržováním termínů, nesnášel „zaplácaný“ prostor, takže všechny nežádoucí a rušivé předměty odstraňoval. Spolupracovníci jej líčí jako člověka, s nímž byla těžká spolupráce, zároveň však jeho síla dokázala nadchnout okolí.
„Jako partner byl obtížný, fascinující, báječný – a strašný. Nevyzpytatelný ve svých akcích, paličatě důsledný v realizaci i těch nejšílenějších nápadů. Zemřel poměrně náhle, stejně dramaticky, jako žil,“ vzpomíná Kopecká.
Tíha jeho osobnosti musela být někdy neúnosná, přesto film nezakrývá, s jakou oddaností mu byla jeho žena nablízku až do konce, kdy v roce 2009 zemřel na nádor na mozku.
Architektura budoucnost
David Kopecký se narodil v roce 1963 v Praze a začátkem devadesátých let absolvoval AVU v ateliéru architekta Emila Přikryla. Nějakou dobu působil v Londýně, kde se seznámil se slovenským architektem Jánem Studeným. Společně založili studio ksa.
Upozornili na sebe v roce 2000, kdy byl dokončen experimentální dům ve slovenské Stupavě. Ocelový skelet nesl fasádu ze skleněných tvárnic. Jednoduchý kvádr domu s transparentní fasádou byl uvnitř členěn systémem posuvných stěn. Majitel však fasádu několika cenami ověnčeného domu po pár letech demontoval a vytvořil tak ordinérní stavbu. Revoluční je také rodinný dům v Černošicích, který vypadá jako krystal stojící na jednom z hrotů.
Kopecký se Studeným připravili v roce 2002 pro česko-slovenský pavilón v Benátkách projekt Modularnext, jakýsi koncept bydlení budoucnosti. Autoři vytvořili systém postupně rostoucí struktury složené z jednotek bytů, které si mohou majitelé sami navrhnout zvenku i zevnitř.
Celovečerní dokument Báry Kopecké se vymyká běžné produkci. Vznikal v bolesti i smutku, o čemž se mohou přesvědčit sami návštěvníci karlovarské přehlídky. „Nechci s Davidem účtovat, chci pátrat a nechci znát předem odpověď,“ zdůrazňuje režisérka.