Článek
Prý máte z celého tvůrčího týmu největší zkušenosti s chatařením. Tomu se mi nechce moc věřit, vypadáte jako typicky městský člověk. Ostatně léta jste spokojeně usazený v Praze.
To byl jen vtip. Měl jsem ale v minulosti pronajatou chatu na Orlíku, ještě s bývalou manželkou, využívali jsme ji pak na střídačku. Teď mám místo chaty dům ve středovýchodních Čechách. Takže o tom něco málo přece jen vím.
Chataření ale není ústřední téma seriálu, aspoň podle mě ne. Myslím si, že seriál je především o lidech z různých míst a s různým zázemím. Na chatu jezdí v podstatě každý, v osadách se tedy scházejí nejrůznější lidé, kteří by se za jiných okolností nejspíš nepotkali. Každý jsme jiný, každý z nás je svým způsobem magor, přitom spolu musíme žít. Když se lidi rozhodnou, že spolu budou vycházet, tak to jde. A to se týká i našich seriálových postav.
Zleva Eva Leinwerberová, Igor Bareš, Filip Červenka
Všechny ty zajímavé postavy ze seriálu jste potkal během let strávených na Orlíku?
Ne, to nejsou lidi odtamtud. Můj přístup byl vlastně obrácený. Vzal jsem postavy z města, přesadil je do osady a postavil je do typických chatařských situací. Jsou to lidi, jaké nejlíp znám, mnozí mají zcela konkrétní předobraz ve skutečnosti. Například postavu, která bude připadat divákům paradoxně asi nejméně reálná, inspiroval můj kamarád.
O koho jde?
Žid Šimon Kraus, kterého hraje Pepa Polášek. Napsal jsem ho podle svého nejlepšího kamaráda z dětství, s kterým jsem vyrůstal. Pocházel z ortodoxní židovské rodiny a já jsem s ním o šábesu (sobota a zároveň den přísně určený odpočinku) zažíval podobné situace, jaké teď v seriálu prožívají Krausovi na chatě.
Krausovi jezdí na chatu relaxovat, ale kvůli šábesu a Šimonově náboženské horlivosti mají omezené možnosti cokoli dělat. Neměli jste občas také problém společně něco podnikat?
Zažil jsem u nich několik šábesů, například vypínače se musely rozsvítit už v pátek před soumrakem, aby se pak během svátku nemusela obsluhovat elektřina. Takže to znám velmi dobře. Ostatně všechny ty více i méně absurdní situace v seriálu jsou odpozorované ze života a jen převedené do chatařské osady.
Ivana Chýlková
Není to zase trochu tenký led jako v Mostu?
Tak úplně bez tenkého ledu se asi neobejdu nikdy. Ale Osada je určitě laskavější seriál než Most. Nebo alespoň takhle si představuji laskavou komedii já.
Někdo by si ale mohl třeba myslet, že si děláte legraci z Židů, jako se u Mostu zpočátku diváci domnívali, že si utahujete z Romů.
My si děláme legraci spíš z postavy Krause, která bere praktikování ortodoxního židovství až příliš fanaticky. Přitom vlastně možná ani tolik Žid není.
V seriálu Osada určitě nebudou žádné drásavé věci jako v Mostu, měl by být otevřený všem, včetně starší generace. Mělo by to být spíš malebné, příjemné pohlazení po duši.
Tuší váš kamarád, že jste ho použil do scénáře?
Netuší. Dobří kamarádi jsme dodnes, ale asi ten seriál ani neuvidí, protože žije v zahraničí.
Josef Polášek a Jana Plodková jako manželé Krausovi. Žid Šimon Kraus má svůj reálný předobraz.
Když píšete postavy, myslíte už předem na konkrétní herce?
V některých situacích se to stává. Například už dvakrát jsem si svůj scénář režíroval sám, tak to jsem samozřejmě už na někoho předem myslel. Ale když podle mého scénáře točí někdo jiný, moc se mu do obsazení předem nepletu. Což byl i tento případ.
S režisérem Radkem Bajgarem jsem ještě netočil a s ním přišli i herci, s kterými jsem se předtím pracovně taky nesetkal, jako například Jana Plodková nebo moje spolužačka z DAMU Pavla Beretová. S ní jsem se neviděl od školy. Většinou se zabývala uměleckým divadlem, ale teď přijala naši nabídku, protože cítila, že jde o svým způsobem pravdivé zobrazení skutečnosti. Za to jsem opravdu moc rád. Díky Osadě se tedy zase trochu rozšířil okruh herců, s nimiž jsem už pracoval.
Zatím jste hodně spolupracoval s režisérem Janem Prušinovským. Liší se nějak přístup obou režisérů k vašim scénářům?
Myslím, že oba se snaží zasadit moje nadsazené děje do nějakého realistického světa, v tom myslí podobně. Radek možná místy nechává víc stylizace. Oba každopádně mají možnost upravovat si text podle svého.
Kromě vašeho blízkého kamaráda z dětství jste do seriálu promítl i sám sebe. Prohlásil jste, že postava policisty Fraňka je vám blízká, že jste to zkrátka vy. To myslíte vážně? Vy, intelektuál, scenárista – a proti tomu namachrovaný svalovec v zrcadlovkách?
Myslím… Postava Fraňka vlastně plní moje mužské sny. On může říkat nahlas věci, které já si nemůžu dovolit vyslovit, takže je říkám jeho prostřednictvím. Vždycky si do scénáře nějakou takovou figuru napíšu.
Fraňka mimochodem hraje Standa Majer, a s velkou chutí, byl z té role nadšený. S ním jsem taky ještě nikdy nedělal a jsem moc rád, že ho hraje právě on.
Zleva Ivana Chýlková, Stanislav Majer, Šárka Vaculíková
Takže jste si asi dobře sedli, podobně jako s Jiřím Langmajerem, který vám v internetovém seriálu Lajna hraje taky namachrovaného svalovce. I ženské postavy máte detailně odkoukané ze svého okolí?
Ženy jsou v Osadě samozřejmě naprosto skutečné, ostatně jako vždycky v mých scénářích. Takhle já je vidím. Pravda je, že ženy jsou s tímto obrazem někdy nespokojené, ale já si nemyslím, že je nějak dehonestuji.
Například Ivana Chýlková hraje v Osadě spisovatelku, autorku románů červené knihovny, která je vyloženě obrysem jedné mojí kamarádky. V seriálu působí sice komicky, ale má nějakou svoji životní moudrost, která se ukazuje jako zásadní.
Kdykoli mě tedy někdo nařkne z mužského šovinismu, můžu mu na to říct, ať se podívá pořádně, protože chlapi jsou v mých scénářích nakonec za dementy a ženy vždycky zvítězí. To se týká i filmu Zbožňovaný, který jsem teď točil s Jirkou Bartoškou a brzy bude mít premiéru v kinech. I v něm ženy zvítězí.
Myslím, že to byl právě policista Franěk, který v seriálu prohlásí, že cynik je jen na povrchu, ale v hloubi duše je naopak velký romantik. I to jste vy?
To jsem celý já! Jsem absolutní romantik. Ve skutečnosti jsem citlivý, až přecitlivělý, depresivně romantický a všechno to viditelné je jen maska. Stejně jako to má Franěk.