Článek
Četl jste před natáčením básně Vrchlického?
Mám ho dokonce hodně rád. Několik jeho svazků mám doma v knihovně, takže ano, četl jsem je.
Proč jste tedy roli přijal?
Ve scénáři bylo vše, co mám rád. Vaška mám taky rád.
I tu báseň, podle níž vznikl film Křižáček, jste znal?
Ne, tuhle konkrétní (Svojanovský křižáček - pozn. red.) jsem neznal, Vašek mi ji dal, tak jsem si ji potom přečetl.
Přinesl ji vám v knize, nebo poslal e-mailem?
Neposlal mi ji, dostal jsem brožurku.
Po ní tedy nastalo rozhodnutí: beru to?
Nejdřív jsem si samozřejmě vše přečetl.
A jak často odmítáte role, a kdy je naopak přijímáte?
Dost často odmítám role, ale vlastně mě to mrzí. Protože je to hodně těžké. Když si jako člověk zvolíte tuhle cestu, tak se snažíte dělat to, co je vám blízké. Je pak hodně těžké najít něco, co je z mého úhlu pohledu takhle zajímavé.
Rozhodlo v případě Křižáčka, že se ve filmu jezdí na koních a odehrává se ve středověku?
No, že je to historický film, to určitě plusem bylo. A to, že je to na koních? To jsem byl rád, ale nebylo to pro mě určující. Neřekl jsem si: tam nejsou koně, do toho nejdu.
Vy sám koně chováte. Nebojíte se těch cizích? Nebo šlo o vaše koně?
Nebyli to moji koně. Já bych svoje koně do filmu nedal, nemám je na to připravené. Pro podobné účely musejí být speciálně trénovaní.
A když vám pro roli dají tedy toho cizích koně, nebojíte se ho někdy?
Já mám z koní respekt. I ze svých. Ale já jsem si před natáčením koně vybral, což byla úžasná možnost. Na tom koni jsem před natáčením jezdil, pak teprve jsme se dohodli: tenhle to bude.
Kolik času jste strávil celkově v sedle?
To nevím. Ale jděte se podívat na film. Na koni jsme v něm hodně. Já skoro pořád.