Režisér Špaček: Národ je basketbalový tým. Měl by táhnout za jeden provaz

Vzhledem k tomu, že kolem 25. října si budou, možná matně, připomínat sto let vzniku Československa, tak by je to mohlo inspirovat. Mohli by se podívat na to, jak to prožívali zrovna tihle ti kluci, kteří chtěli jen hrát basket a běhat za holkami. A ty dějiny před ně stavěly takové překážky, kde se museli rozhodnout, zda z toho vyjdou se ctí, nebo ne. Je to taková příležitost si zrekapitulovat sám k sobě, ne jaký vztah má člověk k basketbalu, ale k dějinám Československa.

Ano, je takhle načasovaný už od doby, kdy jsem v něm zaangažovaný, což je asi dva a půl roku. Od začátku je tedy cílený ke stoletému výročí založení republiky. S tím jsme to dělali. Doufám, že to stihneme. Všechno nasvědčuje tomu, že ano. A považujeme si to za čest.

Ne, ne. Já nejsem úplně sportovně založený člověk. Vždycky jsem se o nějaký ten sport snažil, ale moc mi to nešlo. V kolektivu jsem již úplně ztracený, co se týče sportů, kolektivních her. Ale je pravda, že se mi basketbal líbí. Podle mě je to opravdový sport. Jak tam ti kluci lítají v těch trenkách a tílkách. Je to takové dynamické. Hrozně mě to oslovilo, vypadá to dobře.

Národ? Skupina lidí, kteří se domluví na tom, že spolu žijí na jednom území. A že společně sdílejí nějaký společný názor, společné dějiny, vkus na určité věci. A ti lidé by se měli nějak vzájemně respektovat, vycházet si vstříc. A táhnout za jeden provaz. A o to jde i v tom basketbalu. Jedna ze zásadních vět fimu, replik je: zápasy rozhoduje tým. Takže pro mě národ je basketbalový tým. Ten by měl táhnout za jeden provaz. Protože bez toho se to nevyhraje.