Režisér festivalových znělek Ivan Zachariáš točí malé filmy s velkými lidmi

Ivan Zachariáš je muž se spoustou báječných nápadů, které promítá do reklam na špičkové značky (Stella Artois, Mercedes, Hewlett-Packard, Levi Strauss a další) a dostává za ně nejprestižnější mezinárodní ocenění.

Kdepak, ze začátku se to celé zdálo jako utopie. Ale řekli jsme si, že to zkusíme a ono to vyšlo hned napoprvé! Začali jsme s Milošem Formanem, Dannym DeVitem, Věrou Chytilovou a Harveyem Keitelem a dokonce se podařilo v New Yorku natočit všechny tři „americké“ znělky najednou. Od té doby pokračujeme a pořád to jde, jedině s Robertem de Nirem jsme zatím nenašli oba zároveň volný termín.

Každý z těch lidí je jiný, a mě baví vymýšlet jim příběhy na tělo. A když to člověka baví, jde to skoro samo. Někdy o něco lépe, jindy trochu hůř, ale zatím nápady mám. Kromě toho je skvělé točit s tak výbornými herci. A když pak sedím s lidmi v kině a vidím odezvu, je to pro mě úžasný pocit, který u reklamy neznám. Takže je to celé radost.

Takhle jednoduché to zase není. Musí se volat přes někoho, koho dobře znají, protože jinak se nedostanete přes jejich manažery, kteří dělají vždycky největší problémy.

Jakmile člověk prorazí tuhle bariéru, už to jde výborně. Třeba když jsem poslal Harveyovi Keitelovi návrh příběhu, odepsali mi, že takhle ne, ať vymyslím něco jiného. Poslal jsem náhradní variantu, tu odsouhlasili, a když jsme pak přijeli, ukázalo se, že on o té první vůbec nevěděl. Chtěl dokonce, abychom se k ní vrátili, protože se mu líbila, ale to už samozřejmě nešlo, protože bylo všechno připraveno jinak.

Beze zbytku se mi potvrdilo, že čím je člověk slavnější, tím je normálnější. Opravdu to je skoro pravidlo, a já jsem ani na výjimku, která by ho potvrdila, nenarazil. Mám vůči nim samozřejmě respekt, protože to dělají jen z dobré vůle, takže jim nechci vzít moc času a snažím se pracovat rychle. Ale vesměs to byly příjemné chvíle.

S Johnem Malkovichem, což je báječný, vtipný člověk. Den před natáčením nám doma jako každý normální hostitel vařil kafe, pak nás vozil po Bostonu a ukazoval, kde kdo bydlí, šli jsme společně na večeři. Je zábavný a ohromně inteligentní, takže si jen člověk musí dávat trochu pozor, aby nebyl za blbce. Navrhuje pánskou módu. Drahou, ale krásnou. To ho prý dokonce baví nejvíc, herectví už ho teď tolik nezajímá.

Byl jsem překvapen, že Miloš Forman, který na mě vždycky působil docela drsně, je hrozně hodný člověk, úplně klidný a v pohodě. Byli jsme u nich celý den a je vidět, že mají s Martinou krásný vztah.

Jo, to bylo bezvadný. Viděl jsem tři filmy denně a bylo moc zajímavé o nich pak mluvit s ostatními lidmi v porotě. Když člověk vážně debatuje s chytrými lidmi o filmech, sám se učí analyzovat, argumentovat. Jindy si jen tak pro sebe řekne, že film třeba „nějak nefungoval“, ale to nestačí, je mnohem lepší si to pořádně rozebrat a uvědomit, proč to na něj tak působilo. Na druhou stranu jde o velmi zodpovědnou a nevděčnou pozici - nechcete nikomu ublížit a přitom musíte rozhodnout.

Že to je pravda. Vždyť nejmíň devadesát procent reklam je naprosto příšerných. A nikomu to nevadí, někdo se tím dokonce baví. Katastrofa.

Většina lidí má špatný vkus. Klient ho mít může, ale od toho má agenturu a režiséra, kteří by mu měli umět dostatečně přesvědčivě vysvětlit, jak reklama vypadá, aby byla účinná a přitom vkusná. Jenže jim je to buď jedno, nebo mají ten vkus taky špatný.

Těžko. Jedině točit dobré reklamy a přesvědčovat lidi, že to jde a že to stojí za to.