RECENZE: Zatracená krvavá láska. Kristen Stewartová v romanci na steroidech nepřekvapuje

Glassová si ve své tvorbě libuje v noirovém nádechu, jak už projevila ve svém celovečerním hororovém debutu Svatá Maud z roku 2019, jemuž dodala duchovní rozměr.

Zatímco prvotinu napsala sama, ke scénáři druhého filmu Zatracená krvavá láska přizvala Weroniku Tofilskou, která v této disciplíně do té doby praxi neměla, zato však režírovala vybrané epizody netflixovského seriálu Sobík nebo třetí řady Jeho temných esencí pro HBO.

Tvůrčí dvojice zasadila retrothriller na sklonek osmdesátých let na chudý jih Spojených států. Provozní posilovny Lou (Kristen Stewartová) prožívá rutinu obnášející prodej limonád a nasměrování návštěvníků k záchodu, než si na její pracoviště přijde zacvičit vzhledná kulturistka Jackie v podání Katy O’Brianové, do níž se okamžitě zakouká. A objekt jejího zájmu city opětuje.

Obě mladé ženy si z předchozího života nesou zamlčované šrámy, které postupně vyplouvají na povrch. Staré i nově nastalé problémy jim stojí v cestě nikoli pouze milostné, ale také sportovní budoucnosti. O té Jackie navzdory nešťastným okolnostem zarytě sní, a tak příliš nehledí vlevo vpravo.

Do příběhu se fatálně zamotává Louin mafiánský otec (Ed Harris), ušlápnutá sestra (Jena Maloneová) s násilnickým manželem (Dave Franco), a nakonec Louina dotěrná ctitelka Daisy (Anna Baryshniková). I poslední zmíněná postava přispívá svou dějovou linkou k přiléhavosti trojslovného názvu snímku, který na roveň vztahového spletence dává také zobrazenou krev a pot.

Tělesnost hraje podstatnou roli z hlediska lesbického románku, který je vylíčen nestrojeně a ryze, i kvůli pochopení povahových rysů Jackie, jejíž minulost zůstává až na pár přehlédnutelných nuancí víceméně skrytá.

Náležitě voyeuristická kamera Bena Fordesmana ukazuje v naturalistickém detailu hrdinčinu vyrýsovanou figuru, aplikaci jehel se steroidy a emoce, které se navenek drsňačky chtíc nechtíc vždycky zmocní.

Zatímco začínající herečka O’Brianová odvádí na plátně úctyhodný výkon, její o dost zkušenější sekundantka Stewartová za ní nápadně zaostává. Přitahována stejným pohlavím v podstatě opakuje polohu, v níž se představila coby zpěvačka Joan Jett v hudebním dramatu The Runaways (2010), aniž by do ní vnesla jakýkoli osvěžující prvek. Zaměnitelnost úloh navíc příliš nenapravují značně podobné masky a kostýmy.

Zatracená krvavá láska je přesto stvořena s jistým potenciálem fenoménu. Dopomáhají jí k němu sofistikované slovní přestřelky, dynamický střih se strhujícími rudými sekvencemi, jež se odehrávají v myslích protagonistů, a především nostalgická výprava vystihující americký zapadákov, jaký ostatně lze v této zemi najít i dnes.