Článek
Rodiče malého Sebastiana se chovají jako roboti, jejich život je řízen přesnými rituály, na minutu přesně se musí snídat, odcházet z domu i přicházet domů, život probíhá v atmosféře chladné umělohmotné zdvořilosti a disciplíny.
Michaela dostane i nové jméno Mia a musí podepsat sáhodlouhý seznam pravidel. Zpočátku jsou s ní nespokojeni a zdá se, že odjede domů, ale náhle se situace obrátí a rodiče z neznámých důvodů trvají na tom, aby zůstala.
Ukáže se, že s podivínskou rodinou je to ještě mnohem horší, než se zdálo. Vůči chlapci neprojevují vůbec žádné city, nemazlí se s ním, nehrají si. Jde o sadistickou partičku pánbíčkářů, kteří v noci v kumbálku švihají děti bičíkem, nikoliv v afektu, ale zcela promyšleně a klidně. Plní si tím své představy o výchově.
Jemným nátlakem nutí ke švihání dětí i au-pair, která se neumí vzepřít autoritě. Říká, že se nechce se vrátit domů s pocitem, že selhala. Postupně je přijata mezi členy úchylné sekty.
Snímek připomíná v psychologické literatuře hojně probírané otázky manipulace, poslušnosti jedince, osobní svobody a nátlaku skupiny, který někdy vede k nechutným zvrácenostem, zvláště v nedemokratických režimech. Ale i ve stabilní bohaté společnosti jsou lidé ochotni dělat neuvěřitelné věci, aby se vzápětí vymlouvali: „Nemůžu za to, oni mi řekli, abych to udělal“.
Snímek Michala Hogenauera má dva nápadné problémy. Zaprvé není vždy jasné, jestli si dělá legraci, nebo se máme bát. Třeba scéna, kdy au-pair přijíždí pozdě autem domů a rodiče stojí jako nehybné sochy před garáží s kamenným výrazem, otevírá prostor pro parodii na horor. Nepochopitelný je i krátký záběr naznačující chladný mechanický sex Michaely s cizím člověkem, který nemá žádný kontext. Ani předtím, ani potom se o tom nemluví.
S tím souvisí i druhý problém, způsob vyprávění, který zadržuje téměř všechny informace až do konce. Divák tápe, neví, jaký vztah má navázat s hrdinkou, která příliš snadno přijímá podivný životní styl sekty. Nevíme přesně, proč v divné rodině zůstává, co se tam všechno děje, je-li celá komunita nebezpečná, nebo jen podivínská. A to vzbuzuje otázku, jestli nakonec i Michaela není tak trochu „na hlavu“.
Tiché doteky zanechávají nejasný dojem, jde o film s řadou povedených jednotlivostí, s náznaky hutné atmosféry, slušnými herci a kamerou. Děj však nikam nemíří, napětí se nestupňuje a celý začne dávat smysl až díky závěrečným titulkům.
Celkové hodnocení: 65%
Může se vám hodit na Zboží.cz: