Článek
Díra u Hanušovic nese jasné stopy „dejvického rukopisu“ (většina tvůrců a herců z filmu je spjata s Dejvickým divadlem). To už naznačuje, že si bude pohrávat s černým humorem, trapností, figurkami na hranici bláznovství. Postavy zde nemluví dlouze, časté jsou zámlky a suché úderné hlášky opepřené vulgárním výrazivem, které je vzhledem k místu děje naprosto přiměřené, byť to hlavně ze začátku může salónní typy zarazit.
Ruku v ruce s jazykem plným jadrných a nářečních výrazů jde i vizáž hrdinů. Zarostlý starosta Ivana Trojana je k nepoznání, umouněná alkoholička Simony Babčákové má rovněž šílenou image, a ani Maruna, hospodská, která měla být učitelkou, nevypadá jako ze žurnálu. Martin Myšička hraje bezdomovce, Jaroslav Plesl zase neškodného přitroublého Olina, který se zamiluje do Maruny a chodí si za ní sáhnout na prso, protože víc mu nedovolí.
Vesnice je přehlídkou zoufalých typů, které mají své sny, jenže vzhledem k nemožnosti jejich naplnění v dohledné době se stávají smutně legračními. Maruna by chtěla najít manžela, ale pletky se starostou i s místním klempířem jsou jen omyly, které nikam nevedou. Starosta se utvrzuje v tom, že vše bude lepší, až dokončí stavbu domu, který se mezitím spíše víc rozpadá, než dokončuje.
Marunina sestra Jaru už má všeho dost a chce utéct od rozmrzelé matky (Johanna Tesařová), která jen nadává. Zvažuje proto nouzovou variantu života s o dvě generace starším uhlazeným seniorem z Mnichova. Maruna jí v tom nechce bránit, jen ironicky dodá, ať se mu ozve, „jestli ještě žije“.
I když režisér Krobot chtěl pustit do filmu i trochu naděje a optimismu, převážně servíruje humor černočerný a také chytrý, suchý a ne zcela středoproudový. Nejde o komedii, u které by se člověk pořád hlasitě smál, spíše o jemné náznaky, nedořečenost, podobně jako v seriálu Čtvrtá hvězda, za kterým stál podobný tvůrčí tým.
Herecké obsazení Díry u Hanušovic nemá chybu a příběh je i přes pár slabších míst smysluplný a vtipný. Český film Dejvice potřebuje.