PRVNÍ DOJMY: Viggo Mortensen vypráví o odcizení a potřebě nezávislosti

Píšou se šedesátá léta devatenáctého století a v Americe zuří občanská válka. Dánský přistěhovalec Holger (Viggo Mortensen) se na samé hranici rozkmotřených států snaží o poklidné bytí. Když se potká s pohlednou Vivienne (Vicky Kriepsová), začíná mu nová životní etapa.

S emancipovanou a prostořekou partnerkou to zpočátku nemá snadné. Vztah se ještě víc zkomplikuje, když se Holger rozhodne narukovat pod vlajkou Unie a načas opouští Vivienne, kterou navzdory její umanutosti a tvrdosti, anebo možná právě kvůli takovému naturelu, čekají osudové nástrahy.

Ve městě, v němž nacházejí domov, vládne pevnou rukou zkorumpovaný starosta a coby šedá eminence i vlivný farmář se svým násilnickým synem.

Ačkoli se Mortensen pustil do příběhu zasazeného do Divokého západu, který má jistá pravidla, o western v pravém slova smyslu tak docela nejde. Autor žánr překračuje, jelikož ve vyprávění klade větší důraz na nelehké postavení žen v období, kdy se jejich emancipační hnutí teprve pomalu ustavovalo.

Kriepsová výtečně ztělesňuje hrdinku, jež houževnatě zápolí s nepříznivými podmínkami nastavenými patriarchálním systémem. Ten Vivienne i přes její neúnavný vzdor a snahu být naprosto nezávislá vždycky vrátí tam, kde ji muži chtějí, a podle tehdejšího mínění mají, mít.

Skoro by se nechtělo věřit, že je pod scénářem podepsán příslušník opačného pohlaví, kdyby tvůrce vlastního protagonistu nevykreslil jako dobrosrdečného muže a zastánce žen, jenž ostatní ničemy svou kladnou povahou vyvažuje. Břeskné dialogy, které krásně ilustrují boj obou genderů, však poněkud ztěžuje neustálé střídání retrospektivy s přítomností i budoucností.

Až na konec světa je přesto po Mortensenově debutu Ještě máme čas z roku 2020 zdárným pokračováním jeho dalšího kariérního směřování. Film zamíří 4. července do českých kin.