Hlavní obsah

PRVNÍ DOJMY: Jiří Mádl si znamenitými Vlnami napravuje reputaci

Herec Jiří Mádl představil na festivalu v Karlových Varech svůj třetí režijní a scenáristický počin Vlny. Zatímco kvalita jeho prvních dvou filmů Pojedeme k moři a Na střeše byla spíše kolísavá, v případě snímku odehrávajícího se v Československém rozhlase ve zlomových letech 1967 a 1968 míří do výšin. Do kin vstoupí 15. srpna.

Trailer VlnyVideo: Bontonfilm

Článek

Mádl zvolil časové zasazení do období euforického pražského jara, neočekávané srpnové okupace a normalizačního ochlazení nadějí občanů ve změnu politického ovzduší, které již fenomenálně vystihly Hřebejkovy Pelíšky, jimž se mohlo málokteré dílo dorovnat. O této bouřlivé éře však Vlny vypráví z naprosto svěžího úhlu pohledu.

Těžištěm filmu se stává skutečná Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu s jejími reálnými zaměstnanci v čele s Milanem Weinerem (Stanislav Majer). Mezi etablované novináře s jazykovou výbavou a předchozím působením v zahraničí, které ztělesňují Táňa Pauhofová, Vojtěch Kotek, Petr Lněnička nebo Martin Hofmann, nastupuje technik v podání Vojtěcha Vodochodského.

Stát se star vám ve Varech umožní Hvězdný interaktivní koutek Seznam.cz

MFF KV

Skupina progresivních žurnalistů se v době konce prezidentského mandátu Antonína Novotného a čerstvého nástupu Ludvíka Svobody i přes obstrukce vládnoucí KSČ a potažmo rozhlasového ředitele (Igor Bareš) a svrchovaného šéfa Ústřední správy spojů (Tomáš Maštalír) úporně pokouší o nastolení svobody slova. O té se sice mluví, ale doopravdy neexistuje.

Příběh vrcholí invazí vojsk Varšavské smlouvy, při níž právě Československý rozhlas sehrál klíčovou úlohu, když se snažil udržet živé necenzurované vysílání tak dlouho, jak to šlo.

FOTO: Janžurka v divadle, bojovník Sencov s prezidentem. Vary nabírají na síle

MFF KV

Závěrečná dějová linka je patrně dobře známá i díky zanesení do středoškolských učebnic, kdežto předešlý vylíčený, přitom totožně důležitý kontext zase tolik propíraný není. V podrobném zmapování situace v rozhlase před 21. srpnem 1968 vězí síla Mádlova snímku.

K intenzivnímu vyznění filmu přispívají i životně vyobrazené postavy, z jejichž promluv vystupuje nejen velký smysl pro pravdu, ale také notná dávka ironie či sebezpytování. Herecký ansámbl vykazuje symbiózu, nikdo z něj vyloženě nevyčnívá – a je to tak dobře.

Rozmanité situace protagonistů podkresluje trochu líbivý soundtrack složený ze šedesátkových hitů jako Nechte zvony znít, Já budu chodit po špičkách nebo Čerešně. Některé z písní nezapomenutelně zaznívají i ve zmíněných Pelíšcích, jež v tomto ohledu Mádl poněkud plíživě napodobuje.

Na rozdíl od svého celovečerního debutu a následného snímku si v tom nejnovějším bohatě pohrál s dramatickou strukturou i výpravou. Vlny tak tomuto perspektivnímu filmaři napravují lehce pošramocenou pověst.

Režisér Soderbergh ve Varech: Kdyby tohle udělal mému filmu někdo jiný, nechal bych ho zavřít

MFF KV

PRVNÍ DOJMY: Život k sežrání. Film, při jehož sledování možná dostanete hlad

MFF KV

Výběr článků

Načítám