Hlavní obsah

Prezident filmové poroty: Jsem velkým obdivovatelem Markety Lazarové

Novinky, Veronika Bednářová, Festivalový deník

Maminka byla Španělka, tatínek Portoričan. Profesor newyorské Kolubijské univerzity RICHARD PEÑA, programový ředitel prestižní Film Society of Lincoln Center, vyrůstal ve východním Harlemu a poté v Queensu; už během studií na Harvardu se proto specializoval na latinskoamerickou historii a literaturu. Letos se stal prezidentem hlavní karlovarské poroty.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Prezident letošní hlavní poroty Richard Peña

Článek

Periodiku Harvardovy univerzity se před třemi lety svěřil, že vidí ročně až 2 700 filmů, v průměru tedy sedm denně. I když některé jsou krátkometrážní a ne všechny dokouká.

 Pamatujete se na první film, který jste viděl v kině?

Tuším, že to byl Jáson a Argonauti. Přesně si vybavuji šermířský souboj kostlivců. Přišlo mi to trochu smutné, protože kostlivce neprobodnete.

Jak moc ovlivnily vaši kariéru rodinné kořeny?

Rodina mi neustále připomínala, že americká kultura není ta jediná. Že je americký tanec a latinskoamerický tanec, americká hudba a latinská hudba, filmy americké a latinskoamerické... Jakmile si uvědomíte, že existuje alternativa, otevírá se vám mnoho dalších možností. Když existují dvě varianty, tak proč ne tři?

Jak vidíte budoucnost evropského filmu? Je možné jej znovu celosvětově zviditelnit?

Pro evropské filmy je nejdůležitější, aby je viděli další Evropané. Existuje sice řada agentur, které propagují „evropský“ film, já se však domnívám, že se tento koncept u většiny Evropanů nesetkává s ohlasem. Evropa má ovšem velkou řadu mimořádně talentovaných filmařů a silný smysl pro uchování a propagování filmového dědictví. Takže budoucnost vidím docela růžově.

Máte oblíbený český film?

Jsem velkým obdivovatelem Markety Lazarové a vůbec Vláčilova díla. Mám také velmi rád Radokovu Dalekou cestu, která je podle mého názoru nejlepším raným filmem o holocaustu. Nedávno mě velice zaujalo Štěstí Bohdana Slámy. A pak nesmím zapomenout na Českou novou vlnu, která má silnou vazbu na Newyorský filmový festival.

Čím je Newyorský filmový festival specifický? Čím se „váš“ festival liší od ostatních a jaký typ publika přitahuje?

Newyorský filmový festival nyní slaví padesáté výročí a od ostatních filmových přehlídek, především těch severoamerických, se liší velikostí – v jednom ročníku představíme jen 25 až 28 snímků a děláme to tak od založení festivalu v roce 1963.

Vypěstovali jsme si tudíž mezi filmaři a diváky jisté „elitní“ obecenstvo. Navíc neudílíme žádné ceny. NYFF však zdaleka neuvádí jen evropské snímky, jsme mimo jiné klíčovou platformou pro čínskou, íránskou, korejskou, argentinskou a izraelskou kinematografii.

Přijíždíte na festival předsedat hlavní porotě. Jak vnímáte karlovarskou přehlídku v mezinárodním kontextu?

Karlovy Vary jsou všeobecně uznávaným festivalem a jsou známy jako skvělé místo pro uplatnění nové kinematografie střední a východní Evropy. Mají také pověst velmi mladistvého festivalu, kam přijíždějí mladí diváci, které se všichni snažíme upoutat.

Výběr článků

Načítám