Článek
Spolehněte se, že bude extrémně dlouhá zima, deštivé jaro a když se konečně kurty otevřou a vy absolvujete první hodinu, po níž si dva týdny léčíte mindráky z nemotornosti, přijdou nesnesitelná vedra a trenér kurs přeruší.
V tu chvíli už máte vědět, že tenis vám není souzen a jestli si při následném dobíhání tramvaje (s raketou v ruce, protože neprší ani nepere slunce) zlomíte nohu, dobře vám tak, neposlechli jste pokyn shůry.
Nikdy jsem neviděla slavného Geparda Luchina Viscontiho. Vím, že bych se měla stydět, ale dnes už také vím, že mi prostě není souzen. Když ho v roce 1963 Visconti natočil, neuměla jsem ještě chodit do kina na dospělé filmy a pak jsem procházela studijními projekcemi, filmovým klubem i dalšími příležitostmi s jistotou, že se někde potkáme. Nestalo se.
Letos v Cannes jsem se tedy hrozně těšila a premiérové uvedení restaurované kopie si zatrhla v „jízdním řádu“ obzvlášť tučně. Jenže přišel den D, do Cannes přitáhla negativní partička (lidé ze společnosti Negativ - pozn. red.) a já se s nimi prostě zakecala v českém stánku (nejdřív s pocitem „to stihnu" a pak „vem čert všechny gepardy“).
Následné výčitky svědomí přerostly v příšerný vztek, když mi Eva Zaoralová podrobně popsala, jak úžasný to byl zážitek, jak nádherná je restaurovaná kopie (Eva k němu kdysi dělala titulky, takže jsem se i styděla přiznat, že jsem film neviděla) a že vrcholem projekce byl příchod Alaina Delona a Claudie Cardinalové.
„Kino šílelo nadšením a popravdě řečeno jsem byla až dojatá,“ přilila rozpálený olej do rány, ale protože je zgruntu laskavá, když viděla, jak jsem na sebe naštvaná, uchlácholila mě: „Tak se nevztekej, uvidíš to ve Varech.“
Věra Míšková
Dlouholetá redaktorka deníku Právo. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, krátce pracovala jako reportérka, ale většinu svého dosavadního profesního života strávila v malých i velkých kinosálech, na tiskovkách, při stovkách rozhovorů a u počítače (dříve psacího stroje).
Ve Varech jsem si zatrhla Geparda hned při příjezdu a do mobilu dala upomínku, abych si nezapomněla vyzvednout včas lístek. Všechno šlo podle plánu a hrozilo, že se setkáme - až mi zavolala Andrea Svobodová, která řídí rozhovory s hvězdami, že mám interview s Nikitou Michalkovem (který samozřejmě hned poté dávám do novin) v pátek v 17,00. Ani jsem se nemusela dívat, v kolik se hraje Gepard...