Článek
Úvodní taneční show byla pěkná, Marek Eben byl při moderování vtipný, ale kdyby se mě jeho slova o běžícím čase a stárnutí tolik netýkala, kdyby mi zkrátka bylo třeba o dvacet let míň, smála bych se upřímněji.
Film Crazy Heart, na který jsme se dost těšila, protože v zásadě nemám nic proti country (což je pro jeho přijetí podmínkou), byl vzhledem k předvídatelnosti zápletky poněkud neslušně dlouhý. Příběh stárnoucího chlapa, který měl talent a slávu, ale teď hlavně chlastá, pak potká prima ženskou a chce se napravit, už jsme viděli mockrát.
Nicméně stejně jako loňský Wrestler je natolik postaven na výkonu hlavního představitele, což je tentokrát báječný Jeff Bridges, že se mu dá všechno ostatní celkem odpustit. Eva Zaoralová mi později večer řekla, že i prezident Václav Klaus ho snad přijal celkem vlídně, bez štiplavých poznámek, jimiž v minulosti některé filmy doprovodil.
Zahajovací party s horou masa a tancem
Zahajovací party v Puppu vévodila velikánská hovězí pečená kýta, ale mě už pohled na tu žhnoucí horu masa spíš odradil a ocenila jsem spousty výborných drobností a studené pití, protože vedro bylo strašné, ale to ví každý, o tom nemusím psát.
Spíš jsem se divila, že se v něm někomu chtělo tancovat. Nechtělo se ale například Anně Geislerové, což chápu o to víc, že ji k tanci usilovně vyzývali bulvární fotoreportéři. Kdyby jejich úpěnlivému přemlouvání třeba jen na chvíli podlehla, mohla se dneska dočíst, že řádila na party jako utržená ze řetězu...
Ráno jsem neměla kocovinu, měla jsem tudíž ze sebe radost a zčerstva jsem se vydala na novinářskou projekci soutěžního filmu - ať to bude cokoliv. Byl to Kuky se vrací, kterého jsem viděla ráda, ale už dvakrát. Takže jsem se v klidu zasekla drobným žvaněním na snídani a pak vyrazila za dvorní střihačkou Martina Scorseseho Thelmou Schoonmakerovou.
Je přesně tak okouzlující, chytrá a zábavná, jak úspěšné a spokojené dámy jejích životních zkušeností bývají. Ve Varech uvádí retrospektivu filmů svého zesnulého manžela Michaela Powella, ale stejně jsme se bavily hlavně o Scorsesem. Thelma má totiž tři Oscary za jeho filmy, přičemž za Zuřícího býka a Letce je ona dostala a Scorsese ne. Pak si šla pro třetího - za Skrytou identitu - a Scorsese seděl v sále a čekal, protože za střih se dává cena dřív než za režii.
„Bála jsem se strašně, byl by to přece šílený trapas,“ přiznala a ještě to rozvedla: „Ono mi totiž bylo hrozně už kdysi u Zuřícího býka. Já měla Oscara, Robert De Niro měl Oscara a čekali jsme v zákulisí, že teď určitě vyvolají Martyho. Když se to nestalo, myslím, že mi to zlomilo srdce.“ Tentokrát to dobře dopadlo, Scorsese svou zlatou sošku má.
Věra Míšková
Dlouholetá redaktorka deníku Právo. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, krátce pracovala jako reportérka, ale většinu svého dosavadního profesního života strávila v malých i velkých kinosálech, na tiskovkách, při stovkách rozhovorů a u počítače (dříve psacího stroje).
Tak. A ještě než vyrazím na Powellovy digitálně restaurované Červené střevíčky, přiznám se k jedné možná hanebnosti. Nepodepsala jsem protihlukovou petici, která běhá Thermalem na protest proti nočnímu randálu z reproduktorů před hotelem, který spoustě lidí nedá spát. Cítím s nimi, ale nemohu sloužit - ač mám okna na inkriminovanou stranu, spím jako dřevo.
