Petra Nesvačilová: Jednodušší fiflena mě bavila, smála jsem se sama sobě

Myslím si, že by si člověk neměl zapomenout určitě knihu, doporučuji nějakou tlustou. Třeba Egypťan Sinuhet nebo Annu Kareninu, která má tři díly. Potom by neměl zapomenout prášky na spaní a čokoládu. Všechno, čím se dá přežít a zabít čas.

Já jsem určitě potřebovala měkké froté ponožky, protože ty mi dodávají pocit bezpečí. Jinak jsem si vzala běžné věci, které bych si přibalila třeba na čundr. A vzala jsem si s sebou svítící řetěz, abych si ozdobila kajutu. Měla jsem dobrý spacák a mám ráda polštáře, tak ty jsem měla taky.

Vendy je taková prostá holka, je to takový prototyp dnešního internetovýho světa, člověk, který má své určení skrze internet, Facebook, chce být viděn, být slavný, mít pozornost. Je to taky člověk, který touží po lásce a možná ani neví, co znamená. Proto se uchyluje k povrchním věcem.

Bavilo, to jsou vděčný role. To si užívám i já jako herečka, protože když to hraju, sama sobě se směju a bavím se nad tím, co dělám.

Suchý šampon, všechny varianty zvlhčených ubrousků, a jedete hodně na takový ten suchý způsob. Ale dá se to celkem dobře.

Ale pak když se točila scéna ve sprše, tak jsem si říkala, že je super, že si můžu pustit tolik vody... Ta byla hodně omezená.

Bylo to drsné, opravdu jsme měli příděl vody a jezdil šerif, který nám ji vždycky na určitou dobu přivezl.

Myslím si, že to bral jako takový experiment, mám pocit, že nás sám zkoumal. Takže si myslím, že to měl jako takovou vědeckou expedici a velmi si to z tohoto hlediska užíval.

Na jednu stranu mi bylo dobře, protože třeba Halka Třešňáková (další členka výpravy, která se chystá na Marsu provdat - pozn.) je moje blízká přítelkyně, i Terka Nvotová a musím říct, že jsme byli super parta. Ale samozřejmě ke konci už tam byla ponorka. A to mi pak už dobře nebylo. To je jasný. Neměli jsme kam uniknout a já když jsem chtěla pryč, musela jsem si vzít vysílačku, takže jsem stejně nikam neunikla.

Navíc není úplně dobrý v té poušti chodit daleko, protože jsou tam hadi a škorpioni. Takže jsem si spíš vzala matraci a šla kousek od našeho habitatu a tam jsem si lehla a nabírala síly.

Já si lehla přímo vedle rakety, tam nebyli. Když už jsem chtěla jít dál, tak jsem měla tu vysílačku a stejně jsem se hned vrátila, necítila jsem se dobře a bezpečně.

Já jsem ráda, že ten film vnikl. Dotáhlo se to do konce a je venku. Vážím si Bena (režiséra Benjamina Tučka - pozn. red.) i Zdeňka (producenta Zdeňka Janáčka - pozn. red.) i Jirky Havelky za jejich invenci, narace toho filmu je velmi specifická. Jsem spokojená.

Ohlasy na film, to byla nádhera a ještě pořád to doznívá. Byl to můj první celovečerní film, mám ho hrozně ráda.

Gangsteři ten film viděli, někteří dokonce byli v utajení na premiéře. Proběhly jisté manipulace a snahy, že se ozývali produkci a chtěli třeba nějaké peníze. Ale vše bylo jasně smluvně dané. Za to v podstatě nedostal nikdo nic. Se všemi svými postavami si udržuju odstup, domluva byla, že jsme spolu šli natočit film, ne že budeme přátelé.

V traumatu a bolesti, absolutně.

Dá, když se to trauma rozpustí. To znamená třeba to, že se člověk začne mít víc rád. U těch těžších případů to znamená třeba terapie, léčení. Traumata a bolesti mají všichni lidi. A z toho to vzniká.

To téma traumat a bolestí mě zajímá dál. To jsou ty stíny, skrze které se dají věci rovnat. Jak v celém systému, tak u člověka.

Ano, ale určitě si už netroufnu na tak nebezpečný film, jako byl ten o Berdychově gangu. To si myslím, že už stačilo. Tím filmem jsem řekla všechno, co jsem říct chtěla. Posouvám se dál, ale hledám podobným směrem, to jo.