PRVNÍ DOJMY: Úsvit. Když se hermafroditismus neslučuje s baťovskou selankou

Eliška Křenková ztvárňuje mladou lékařku Helenu v pokročilém stádiu těhotenství, která s manželem – ředitelem továrny na umělá vlákna v podání neokoukaného Miloslava Königa – v roce 1937 žije na úpatí Tater. Její choť tam pomáhá rozvíjet progresivní město Svit, jež se má stát slovenským bratříčkem úspěšného projektu baťovského Zlína.

Idylický obraz vzorné rodiny v takřka bezchybném prostředí naruší nález mrtvého novorozence na dvoře fabriky. Tragédii záhadného úmrtí ještě umocňuje bezprostřední zjištění, že zemřelé dítě má mužské i ženské pohlavní orgány. Jde o potomka některé z pracovnic, anebo nastraženou past sabotérů, která má poškodit dobrou pověst podniku?

Do dění se vloží prodejní příslušníci kontrarozvědky, kteří se s vyšetřováním zrovna nepářou a takřka okamžitě případ označí za akci komunistů. Jenže spousta okolností nesedí. Angažovaná Helena se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou a pátrat po nitkách kauzy na vlastní pěst. A naráží na věci, které se tehdy bez diskuse zametaly pod koberec…

Režisér, v minulosti působící především coby producent, se opřel o scénář renomovaného Mira Šifry, s nímž spolupracoval už na seriálu Zrádci odvysílaném Českou televizí. O obsazení Heleny měli jasno už od začátku, jak prozradili během uvedení snímku ve Varech, kde se budou ucházet o Křišťálový glóbus.

Volba ústřední herečky, která v podstatě nesleze z plátna, se projevila jako nadmíru patřičná. Křenková přirozeně vklouzla do role už od prvotní scény a sebevědomě příběh vede až do konce, až zastiňuje všechny kolegy. Se dvěma výjimkami, a to Marthou Issovou coby místní slepicí s maloměstskými názory a transgenderovým nehercem Richardem Langdonem, o jehož klíčové úloze je ale nesmysl cokoliv prozrazovat divákům ještě před zhlédnutím filmu.

„Hermafroditismus tu funguje jako zastoupení širších témat. Ve smyslu, že když je někdo jiný, neznamená to, že je nutně špatný,“ narážel režisér například na dnešní Maďarsko a jeho zpátečnickou politiku v oblasti práv LGBT komunity.

Úsvit je s pardonem spíše světového než českého střihu, vypiplané má prvorepublikové kostýmy, výpravu nebo architekturu. Jde o vizuální rozkoš, od které se těžko odvrací zrak.

„Přímo ve slovenském Svitu jsme ale nenatočili jediný záběr. V roce 1937 bylo totiž město teprve rozestavěné, v rozpuku,“ přiznal Chlupáček. Kromě Zlína se štáb mimo jiné ocitl v kubistické Beniesově vile v Lysé nad Labem, kde sídlí hlavní protagonisté.