Nejtěžší je natáčet loutky ve vodě, říká o filmu Život k sežrání režisérka Dufková

Dvanáctiletý protagonista Ben řeší ve filmu nadváhu, první lásku a touhu stát se rockerem. Jaká témata hýbala vaším dospíváním?

Podobnost tam je, už jen proto, že mě knižní předloha zaujala ke zpracování. Film jsem dělala pro svou dceru, která sice nebyla obézní, ale měla stejně jako ostatní trochu problematický vstup do puberty. Na své tělo se v tomto období najednou musíte podívat jinak a jeho proměnu ustát. Sama jsem během dospívání potřebovala získat důvěru v sebe samu.

Závažnou příběhovou linkou je body shaming neboli šikana na základě tělesného vzhledu. Jak vnímáte, že se o ní nedávno značně rozmohla veřejná debata?

Knížku jsem našla před třinácti lety a od té doby jsem pracovala na filmové adaptaci. Téma se na počátku projektu ve společnosti skoro neobjevovalo, bylo jen v podvědomí. Myslím, že je důležité k body shamingu přistupovat individuálně, vnímat problémy druhých a snažit se jim naslouchat. Ale určitě by mělo jít o vyváženou diskusi.

S obezitou je to dvojsečné, nese s sebou řadu zdravotních následků…

Ano, což byla i jedna z připomínek k finálnímu střihu z Francie. Film totiž vznikal v koprodukci tří zemí včetně Slovenska. Linku zdravotních aspektů nadváhy chtěli francouzští spolupracovníci mnohem více zdůraznit, za což jsem ve výsledku ráda.

Měl scénář pro distributora v každé cílové zemi trochu odlišnou verzi?

Změny se týkaly pouze dabingu. Prvotní bylo české znění, a když se film začal prodávat do světa, anglickou verzi jsme si chtěli udělat sami, abychom si ji mohli pohlídat. Když jsme řešili překlad, bylo zvláštní sledovat, jak některé věci nefungovaly. V tuzemské verzi například Ben říká své opičce: I ty, Brute?, přičemž jsme zjistili, že dnešní české děti už nevědí, co ta věta znamená. V Americe se tato fráze naopak používá úplně běžně. Do zahraničních verzí jsme zase nedávali zmínky o knedlících. V české verzi si postavy hrají na indiány, v zahraničních pro změnu na superhrdiny.

Film vznikal dlouhých třináct let. Jaký byl proces jeho vývoje?

Nejvíce času zabralo shánění financí a přesvědčování institucí, že je naše látka vhodná pro animované ztvárnění s celovečerní stopáží. Naráželi jsme na to, že naší cílovou skupinou jsou starší děti a nejde tudíž o klasický rodinný film.

S prací na filmu jsme začínaly ve dvou, s kamarádkou Monikou Houdkovou. Vyráběly jsme loutky a postupně se nabalovali další členové týmu. Samotné natáčení pak trvalo přes dva roky.

Tvorba snímku, který kombinuje animaci loutek s kreslenou 2D animací, musí být technicky velice náročná. Co bylo nejtěžší?

Byli jsme hození do vody. Celý štáb jsme si museli poskládat sami a sami se i pomocí tutoriálů (výukových videí – pozn. red.) na YouTube naučit nejrůznější řemesla. Na škole jsem se věnovala hlavně kreslenému filmu, loutku jsem sledovala jen zpovzdáli. Film jsme dělali metodou pokus–omyl, což však bylo velmi zábavné a inspirující.

Byla značně obtížná nějaká konkrétní scéna?

Těžké bylo natáčet loutky v bazénu. Voda není s animací kamarádka, nedá se zastavit a tvarovat, jak potřebujete. Náš kameraman Václav Fronk naštěstí nezná slovo nejde. Vymyslel záběry tak, aby si bazén uchoval svou atmosféru. Vodní hladinu jsme imitovali přímo na place pomocí různých gelů, igelitů a skel.

Vedle skladatele Michala Novinského se na soundtracku podílel i otec vašich dětí Jiří Macháček. Kterak písně vznikaly?

Scénář měl v součtu čtrnáct verzí, písničky se v nich různě upravovaly a rozvíjely. Některé byly od začátku pevně dané, místem i obsahem. Jiné vznikaly úplně spontánně třeba i na konci výroby filmu. Skladby posouvají příběh, jejich námět tak byl jasně daný, a to byl pro Jirku výchozí bod.

V písňových textech je patrná estetika kapely Mig 21, jíž je váš muž frontmanem. Chodíte na její koncerty?

Ano, chodíme celá rodina. Často jsme i u zrodu písniček, sledujeme doma jejich vývoj. Hudba je nedílnou součástí naší domácnosti.

Máte raději Jiřího hudební, nebo hereckou stránku?

To nedokážu oddělit. Bez té druhé by to nebyl on. Mám ráda, že spolu můžeme rozebírat to, na čem pracujeme. Kromě hudby se bavíme i o filmech, v nichž hraje. Čtu scénáře, které dostává, a on zase čte ty mé k animovaným snímkům.