Článek
Jaký je návrat do Karlových Varů, tentokrát pracovně?
Musím říci, že obě své návštěvy považuji za nádherné. Minule jsem byla oceněna Křišťálovým glóbem a cítila se na festivalu doslova jako princezna, všichni se ke mně krásně chovali. Tu cenu mám doma vystavenou na velmi prestižním místě. Bylo to ve Varech tak nádherné, že jsem řekla lidem z vedení festivalu, že bych se ráda vrátila jako členka poroty. Oni mi moc nevěřili, ale vidíte, jsem tady.
A miluji to tu i teď, jako porotkyně. Ne jako někdo, kdo stojí na piedestalu, ale jako úplně obyčejný člověk. V porotě mám skvělé kolegy, jsme každý úplně jiný, máme velice silné názory, což je báječné. Jsou to vesměs krásní lidé, které jsem ráda poznala, a myslím, že je budu znát celý život.
Samozřejmě nemůžete mluvit o svém filmovém favoritovi, ale prozradíte, jak na vás celá kolekce soutěžních snímků působí?
Je to skutečně výborné. Mezi jejich tvůrci jsou zkušení filmaři z celého světa, nabízejí nejrůznější pohledy. Filmy se jeden od druhého navíc velmi liší, takže je to velice hezká, různorodá ochutnávka.
Jednu slavnostní chvíli jste ale na festivalu přesto zažila, a to uvedení filmu Monica. Co pro vás snímek, který měl premiéru loni v soutěži festivalu v Benátkách, znamená?
Je to film, který je mému srdci blízký. Velice si vážím spolupráce s režisérem Andreou Pallaorem i s představitelkou hlavní role Trace Lysette. Je skutečný transgenderový talent a jsem moc ráda, že ten film mohla jako hlavní postava vést a já s ní mohla hrát.
Uvedení filmu v Městském divadle Karlovy Vary bylo neuvěřitelné. Sál byl narvaný k prasknutí, lidé seděli až u stropu v posledních řadách. Bylo to velice dojemné, a já byla vděčná, že právě na tento film lidé přišli.
Nebylo přece jen příliš smutné hrát umírající ženu, která se na poslední chvíli sbližuje se svým transgenderovým dítětem?
Bylo to těžké, a určitě vám taková role i něco vezme. Ale co se mi na té postavě skutečně líbilo, bylo, že velmi blízko smrti prožila tak důležitý moment svého života, když se opět setkala se svým dítětem. To bude žít zbytek života s vědomím lásky své matky.
Setkáte se ve Varech s Robin Wrightovou, která přijede na závěr festivalu převzít stejné ocenění, jaké máte vy, a s níž jste hrála v dodnes populárním seriálu Dům z karet. Jak na to vzpomínáte?
Je úžasná, skvělá herečka a režisérka, protože dvě epizody i režírovala. Obě se těšíme, až se ve Varech potkáme.
Jak na vás tehdy působil scénář Domu z karet, který se odehrává v zákulisí nejvyšších mocenských pater?
Fascinoval mě. Hrála jsem postavu, která byla velice mocná, mohla dostat kohokoli. Byla jemná, ale na druhou stranu v sobě měla zabijáka. Její schopnost manipulovat kýmkoli mě fascinovala nejvíc. A potom samozřejmě celý ten vnitřní svět DC.
Seriál je zvláštním způsobem propojený s jiným filmem, ve kterém hrajete, Když promluvila. Ten je o dvou novinářkách, které přivedly před soud Harveyho Weinsteina, tedy o počátcích hnutí Me Too. A byl to Kevin Spacey, jenž hrál v seriálu Dům z karet hlavní roli, kdo v důsledku obvinění vyvolaných tímto hnutím byl ihned ze seriálu odstraněn. Jak to vnímáte?
Filmem Když promluvila byl Hollywood konečně přitlačen k odpovědnosti. A byť v něm nemám moc velkou roli, je to velice silná postava. Měla jsem pocit, že ji musím hrát, protože je důležitá. Nakonec to byla ona, kdo přivedl Weinsteina před soud. Chtěla jsem být součástí toho projektu a zahrát si tak heroickou postavu.
Jak se od vzniku Me Too Hollywood změnil?
Pro ženy v Hollywoodu to byla naprosto zásadní změna. Hollywood se začal měnit hned se samým počátkem hnutí Me Too a přineslo to nejen odpovědnost mužů, ale i žen. Ženy i jiné etnické skupiny začaly nabírat na síle. Najednou se objevila nová síla, která sice ještě nebyla v rozpuku, ale byla tam.
Ženy dnes mají mnohem větší slovo, jsou kreativnější, mají více projektů. Zatím nejsme úplně tam, kde bychom chtěly být, ale už jsme blízko.
Četla jsem, že vaši rodiče nedávno oslavili sedmdesáté výročí svatby. Jak se jim podle vás podařilo tak dlouho udržet vztah a jak se v takové rodině žilo?
Oni se do sebe opravdu zamilovali na střední škole a jsou spolu sedmdesát let. Nevím, jak se jim to podařilo, je jim oběma osmdesát osm let, ale jsou to skvělí rodiče a byli skvělí především v době, kdy jsme vyrůstaly.
Vždy dávali mně i mým čtyřem starším sestrám jednoznačně najevo bezpodmínečnou lásku, a to je něco, co jsem mohla využít právě při natáčení filmu Monica. Mohla jsem v něm předat pocity své matky, protože jsem věděla, oč jde. Čímž nechci říct, že má maminka je naprosto dokonalá, ale bylo to skvělé. Ostatně, jak víme, nikdo není dokonalý.
