Na karlovarský festival dorazil Viggo Mortensen

Mortensen se narodil 20. října 1958 na Manhattanu v New Yorku. Jeho matka byla Američanka, otec Dán a dědeček z matčiny strany Kanaďan. A protože otec začal v jeho dvou letech pracovat jako správce kuřecích farem v Jižní Americe, procestoval malý Viggo Venezuelu a Argentinu, kde se mu narodili dva bratři.

Manželství rodičů však nevydrželo a matka se s jedenáctiletým Viggem a oběma mladšími dětmi vrátila do rodného New Yorku.

Po úspěšném absolvování střední školy, kde nejen výborně studoval, ale byl i nadějným sportovcem, pokračoval na Univerzitě svatého Vavřince v Cantonu (New York).

Nicméně ani když studia dokončil, nevěděl ještě pořád, co se sebou. Odstěhoval se do Dánska, živil se příležitostnými zaměstnáními od přístavního dělníka po prodavače květin, a přitom začal psát poezii a povídky.

V roce 1982 se zamiloval a odjel se svou přítelkyní zpátky do New Yorku v naději na dlouhý vztah a spisovatelskou kariéru. Nevyšlo mu jedno ani druhé.

V New Yorku se živil jako číšník a obsluha v baru, vedle toho začal navštěvovat kurzy herectví. A postupně, velmi pomalu, se začal usazovat na divadelních prknech i před kamerou.

První drobnou úlohu mu dal v roce 1984 budoucí tvůrce Mlčení jehňátek Jonathan Demme ve filmu Odpolední směna. Vzápětí dostal roli sice opět vedlejší, ale ve velmi úspěšném filmu.

Svědek Petera Weira s Harrisonem Fordem v hlavní roli získal Oscara za nejlepší původní scénář a střih; a Viggovi se pootevřela vrátka do Hollywoodu. A protože věděl, že když tam má uspět, je nejlepší přestěhovat se do Los Angeles, milovaný New York opustil.

Ani v Kalifornii to ovšem nešlo samo, dostával víc rolí vedlejších než těch hlavních. Velkou příležitost mu dal až Sean Penn ve svém režijním debutu Vyvrhel, kde Mortensen hrál jednoho ze dvou zcela odlišných bratrů, vietnamského veterána Franka naštvaného na celý svět.

V té době se také oženil s kolegyní z filmu Salvation!: Have You Said Your Prayers Today? (u nás se nehrál) Exen Cervenkou. Mají spolu syna Henryho Mortensena, který se už jako sedmiletý objevil po otcově boku v Krvavém přílivu.

Po boku Al Pacina si v roce 1993 zahrál ve skvělé gangsterce Briana de Palmy Carlitova cesta, s Denzelem Washingtonem a Genem Hackmanem v ponorkovém thrilleru Krvavý příliv, který se stal kasovním trhákem, což pro Mortensena znamenalo největší dosavadní úspěch.

S Demi Mooreovou pak hrál v akčním dramatu Ridleyho Scotta G. I. Jane a s Michaelem Douglasem a Gwyneth Paltrowovou v kriminálním dramatu Dokonalá vražda. Všichni ti, s nimiž v oněch letech hrál, však byli pořád slavnější než on. A i když si kritika většiny filmů v nichž hrál, cenila, pořád ještě nebyl hvězdou první velikosti.

A pak to přišlo. V roce 1999 Viggovi zavolali z Hollywoodu a nabídli mu roli Aragorna ve filmu Pán prstenů. Nic o něm nevěděl, a nejdřív do toho vůbec nechtěl jít, protože by to znamenalo strávit dlouhý čas daleko od syna.

Ale sám Henry, velký fanoušek Tolkienových knih, otci řekl, že by takovou roli rozhodně neměl odmítnout. Viggo ji tedy přijal a okamžitě nastoupil do projektu, jehož natáčení už bylo v plném proudu.

Režisér Peter Jackson později o obsazení Aragorna vyprávěl: „Viggo je známý tím, že si své projekty vybírá velmi svědomitě. V době, kdy už jsem točil, se odehrál velmi ožehavý rozhovor, v němž mi pokládal nejrůznější otázky, které se týkaly Aragornových motivací a na které jsem mu do detailů prostě nedokázal odpovědět. Dost neúspěšně jsem se pokoušel lhát a náhle se rozhostilo trapné ticho. Na okamžik jsem měl pocit, že jsem to prošvihl, a v duchu už probíral seznam jmen a přemýšlel, koho bych teď do role Aragorna mohl obsadit. Ale Viggo se na mě jen podíval a řekl: ‚OK, uvidíme se v úterý na place.‘ Bože, jak mně se ulevilo. A přesto přijel s určitým podezřením.“

Aragorn prošel, jak známo, všemi třemi díly série. Při natáčení druhého dílu, nazvaného Dvě věže, si Mortensen ve scéně, kdy kope do skřetí helmy, zlomil dva prsty na noze; ale úspěch trilogie byl grandiózní a z Vigga Mortensena se stala hvězda první velikosti. Což pro uzavřeného a hloubavého Vigga nebylo zrovna to, po čem toužil, ale vyneslo mu to řadu dalších výborných příležitostí.

A že si herec svět Pána prstenů zamiloval, dosvědčuje i fakt, že si po dokončení celé série a následného westernu Ohnivý oceán koupil koně, na kterém ve všech těchto filmech jezdil.

V roce 2005 mu režisér David Cronenberg, laureát Zvláštní ceny poroty z Cannes za snímek Crash, nabídl hlavní roli ve filmu Dějiny násilí. Také ten byl přijat do hlavní soutěže ve francouzském Cannes, ale tentokrát se to obešlo bez cen. Nicméně spolupráce Cronenberga s Mortensenem pokračovala. Hercova ostře řezaná zadumaná tvář se pro režiséra výstředních filmů velmi dobře hodila.

Viggo sám o Cronenbergovi říká: „Je uklidňující pracovat s někým, o kom víte, že natočí dobrý film. Někteří lidé třeba řeknou, že přehání, že násilí v jeho filmech je bezdůvodné. Ale s tím já naprosto nesouhlasím. Je to jeden z nejzodpovědnějších filmařů současnosti, co se týče zobrazování násilí. Ukazuje vám, co se stane a jaké to má v některých případech fyzické a emocionální následky.“

Po Dějinách násilí spolu natočili Východní přísliby, Nebezpečnou metodu a Zločiny budoucnosti.

Vedle dramat a thrillerů ale Mortensen přijal i hlavní roli v komediálně laděném snímku. Ve filmu Tohle je náš svět hraje svérázného charismatického otce šesti dětí. Vychovává je v lese, daleko od civilizace, jejich život připomíná letní tábor plný dobrodružství i zvláštních pravidel.

Po jedné zprávě se ale všechno změní a otec se s rodinou vydává na cestu, která jeho metody zatraceně důkladně prověří. Mortensen byl za tuto roli nominován na Oscara a na festivalu v Karlových Varech získal snímek v roce 2016 Diváckou cenu deníku Právo.

Dalším mimořádným filmem je Zelená kniha režiséra Petera Farrellyho, oceněná v roce 2019 třemi Oscary včetně toho za nejlepší film. Mortensen dostal „jen“ nominaci. Ve filmu hraje hlavní roli vyhazovače a podvodníčka, horkokrevného, nepříliš vzdělaného, ale velmi mazaného Tonyho „Pyska“, kterého si najme slavný černošský klavírista jako řidiče a bodyguarda na turné divokými státy rasistického amerického Jihu šedesátých let.

Viggo Mortensen mluví vedle angličtiny plynně španělsky, dánsky a francouzsky, ale také katalánsky, švédsky, norsky, italsky a arabsky. Ještě než se stal hercem, mu vyšla kniha básní, má na kontě tři jazzová alba a množství uměleckých fotografií.

„Svou kariéru si neplánuji, čekám a doufám, že si mě ta správná věc najde. Fotografie, malba nebo poezie, to jsou prodloužení mého já, která vyjadřují, jak vnímám svět. Není mi třiadvacet let a nemám v plánu natočit dalších dvacet velkých hollywoodských filmů. Ale vím, že můj obličej by určitě nebyl na plakátech, kdyby nebylo úspěchu Pána prstenů. To je prostě fakt. Kdybych měl na výběr, tak už upřímně řečeno žádné filmy nedělám. Ale díky tomu můžu vydávat i knihy zajímavých malířů a spisovatelů a moje vlastní knihy se prodávají, protože je tu publikum, které to zajímá. A lidé chodí na výstavy, které pořádám, možná víc, než kdyby nebylo Pána prstenů,“ říká.