Článek
Sikkim je co do počtu obyvatel nejmenší svazový stát Indie. Nachází se na severu země, v Himálaji, a sousedí mimo jiné s Tibetem. Právě tady se narodil indický režisér Karma Takapa, ale brzy odešel studovat film a žurnalistiku do Puné, respektive do Dillí. Až po čase zase zatoužil po návratu.
„Velkou část života jsem strávil mimo svůj rodný kraj,“ říká Takapa, „a vždycky jsem cítil potřebu se do něj jednou vrátit a nějak zpracovat všechny ty vzpomínky, které mám na své dětství. Vytvořit obrazy, v nichž zachytím své představy o tom místě, o lidech, kteří tam žijí, i o tamní přírodě.“
V Takapově filmu Cesta do Ralangu sledujeme učitele, který přijíždí do malého městečka řešit soukromé potíže – jeho milenka otěhotněla a on by ji rád donutil, aby šla na potrat. Setkává se tu náhodně se dvěma středoškoláky, kteří tráví většinu času neproduktivním poflakováním, a taky se zádumčivým majitelem biliárového klubu, jemuž v podniku protékají trubky a který shání instalatéra. Všechno jsou to vlastně ne úplně neobvyklé starosti, ale města se brzy zmocní mlha a tma a začnou se v něm dít temnější a temnější věci.
„Film jsme natáčeli v Rabongu, blízko mého rodiště, kde je většinu roku opravdu mlha, a to vždycky jenom burcovalo mou představivost. V Rabongu najdete spoustu rozporů. Když náhodou vysvitne slunce, je to to nejkrásnější místo na světě, ale když zaleze, vládne tam chlad a tajemno. Na tomhle kontrastu jsem postavil celý film,“ říká Takapa.
Padlo hodně klapek
Jeho místy až snový snímek je zajímavý jednak tím, že nahlíží do sociálního mikrokosmu místa, které je i mentalitou hodně vzdálené našim končinám. A pozoruhodný je také po formální stránce.
Takapa si je evidentně jistý v tom, co dělá, nebojí se rozostřených pasáží, změn perspektiv, neobvyklých záběrů a vždycky se to vše nakonec ukáže funkční. Přitom třeba s herci, lépe řečeno s neherci, to neměl úplně jednoduché.
„Padlo hodně klapek,“ říká. „Točili jsme i každou zkoušku, takže mám doma nekonečně mnoho natočeného materiálu. Snažil jsem se především, aby všichni před kamerou co nejméně hráli, aby jejich přirozenost a přirozenost jejich postav k sobě měly co nejblíže.“
Na Cestu do Ralangu se v rámci karlovarského festivalu můžete vydat už na přelomu června a července.
