Článek
Z nově oznámených soutěžních titulů zaujme už názvem Hitler v Hollywoodu (Hitler à Hollywood). Je to takový evropský protihollywoodský manifest...
Doufám, že diváky moc nezmate, je to totiž fiktivní dokument. Objevuje se v něm spousta slavných režisérů – Wim Wenders nebo Emir Kusturica. A hlavní role si zahrály dvě ženy, které přijedou i do Varů. Maria de Medeiros, portugalská herečka a režisérka, kterou mohou čeští diváci znát třeba z filmu Pulp Fiction. A taky Micheline Presle, sedmaosmdesátiletá, ale čiperná dáma. Byla velmi slavná na konci čtyřicátých let, zahrála si mimo jiné s Gérardem Philipem v Ďáblovi v těle. Jen jí myslím ublížilo, že pak začala hrát v Americe. Jednáme teď s Národním filmovým archívem, zda bychom nemohli promítnout i některé z jejích starších věcí. Jinak belgický režisér snímku, Frédéric Sojcher, je velký filmový odborník, takže má své tažení proti Hollywoodu umně vyargumentované.
A jak byste představila další tři nově oznámené soutěžní snímky?
Ruský film Jiné nebe (Drugoje něbo) vypráví příběh otce a syna, kteří se z domovského prostředí středoasijské stepi vydávají do velké metropole. Jejich vztah je tak zvláštně odosobněný. Potom tematicky velmi zajímavý snímek Diago (Ao ge). Vůbec jsem netušila, že existuje místo jako Macao, že je to bývalá portugalská kolonie a že ji pod svou správu přebrala Čína. Postavy v tomto snímku tak řeší své kořeny o to intenzivněji. No a pak je tu íránský film Jsou věci, které nevíš (Chiz-haie hast keh nemidani). Myslím, že situace v Íránu se do značné míry podobá té naší v šedesátých letech, filmaři tam vypráví příběhy a do nich pak skrývají různé jinotaje. Je to typické i pro tento snímek, který je taky jakousi variací na slavného Taxikáře.
Letos se v karlovarských soutěžních sekcích objeví nezvyklý počet českých filmů. V hlavní soutěži Tři sezóny v pekle a Kuky se vrací. V sekci Na východ od Západu snímek Zoufalci, ve Fóru nezávislých Dvojka a mezi dokumenty Katka. Navíc kritici Variety vybrali do své sekce ještě Muže v říji. To je v porovnání s loňskem obrovský nárůst. Čím to?
To mi nedáváte lehkou otázku. Je to zajímavé, přitom loni vládly regionu spíše snímky polské, maďarské a ruské. Jenže tam se letos skoro vůbec neurodilo. Myslím, že tento český úspěch je způsoben tím, že pomalu, ale jistě nastupuje nová filmařská generace. Snímky jako Dvojka nebo i Zoufalci jsou točeny jiným způsobem než filmy takových těch našich stálic – čtyřicátníků Hřebejka, Svěráka nebo Ondříčka. Oni vždycky naříkají, že je neberou do Cannes nebo do Benátek. Na to já mám jednoduchou radu, podívejte se na snímky, které se tam dostanou, poznejte na nich, co se na velkých festivalech líbí, a točte podle toho. Mladá generace to pochopila, má nakoukáno.
Cenu za přínos světové kinematografii letos v Karlových Varech dostanou Juraj Herz a Nikita Michalkov.
Herz je jedním z posledních představitelů československé nové vlny šedesátých let, který ji ještě nemá. Myslím, že jeho hlavní předností je, že dokáže u svých snímků přesně vystihnout, co pravidla příslušného žánru potřebují. Nikita Michalkov pak uvede pokračování oscarového Unaveni sluncem, které mělo premiéru v Cannes. A Cenu prezidenta festivalu dostane mladý hollywoodský herec Jude Law.
Zajímavé je letos i složení poroty, mimo jiné se v ní představí výborný korejský režisér Lee Chang-dong.
Že letos dorazí, beru tak trochu za osobní úspěch. Odchytla jsem ho drze na tiskovce přímo v Cannes, kde uváděl snímek Poezie. Kupodivu mě poznal, byl už tam velmi přívětivý a do tří týdnů potvrdil, že místo v porotě vezme a opravdu přijede. Poezie – uvedeme ji v sekci Otevřené oči – se mi moc líbila, možná i proto, že je o starší ženě. Vůbec myslím, že tento ročník našeho festivalu se vyznačuje tím, že se témata filmů hodně točí kolem stáří a starších postav. Za všechny zmiňme třeba soutěžní Moskytiéru, kde hraje Geraldine Chaplinová, nebo argentinský rovněž soutěžní film Bratr a sestra. Jako by se stáří zase stávalo i pro mladé režiséry tématem.
Celý rozhovor najdete ve čtvrteční příloze deníku Právo Café.