Článek
Šuškalo se, že je náročná, náladová, stejně jako geniální - zkrátka jedna z nejvýraznějších hereckých osobností své generace.
Značka jejího herectví - to je chladná tvář, posměšný úšklebek, zrzavé vlasy a drobná kanoucí slza, která v sobě obsahuje všechny ambivalentní emoce. A hlavně Isabelle Huppertová působí i naživo dojmem svých nemilosrdných postav na hraně, jako by byla naprosto svá, svobodná a povznesená nad všechny společenské či diplomatické hry.
Herectví jako dobrodružství
Když předstoupila v zaplněném sále hotelu Thermal před novináře, bylo jasné, že tahle tiskovka nebude obvyklá. I zkušeným žurnalistům se chvěl hlas, jestli položí dost chytrou otázku, jestli si nenaběhnou svou neznalostí, anebo si nepopudí rozmarnou celebritu. Nakonec to byla - vojenskou terminologií řečeno - dost nervózní, nesoustředěná palba.
„Herectví nepovažuji za žádné poslání. Samozřejmě mi záleží, aby film měl smysl. Nicméně chápu jej především jako dobrodružství, které podnikám sama se sebou. Pravda, je to občas sobecké povolání,“ uvedla například francouzská star, když měla zodpovědět, jak si váží vlastních úspěchů, poslání či případně nesplněných hereckých tužeb.
Další z otázek směřovala k tomu, co by ona poradila dnešním dívkám, které se touží stát herečkami. „Hercem se člověk nemůže chtít stát - natož v tak útlém věku. Nedá se to naučit. Herectví se zkrátka přihodí, anebo ne. Záleží na tolika věcech, na fyzickém vzhledu, jak se člověk naučí znát sám sebe či vyjadřovat své emoce. Nejsem si jistá, jestli by tohle mladá holčička pochopila.“
Samota herecké šatny
Festivalový program nabízí dva filmy, v nichž se Huppertová objevila. Ve snímku Patrice Chereau Gabriela hraje postavu z novely Josepha Conrada, která na několik hodin opustí své buržoazní manželství a nemilovaného muže, aby se brzy zase poraženecky vrátila.
Naopak hudební skladatelka Ann ze snímku Villa Amalia opouští rodinu přelomu 20. století, aby hledala sama sebe a vlastní svobodu. „Mezi oběma je jedno století, možná odrážejí ženy dvou rozdílných epoch, z nichž ta jedna se dobrovolně vzdává, zatímco ta druhá vyráží do boje,“ dodala herečka.
Francouzská star, známá také z Chabrolových filmů Ženská záležitost či Paní Bovaryová, bývá médii občas řazena do kategorie rolí velmi zvláštních, excentrických a složitých ženských postav, v poslední době zejména matek, sklouzávajících k výbušným vztahům ke svým synům.
Přesto sama o sobě tvrdí, že neustále zkouší nové postavy i polohy, aniž by jí nějaká zevšedněla. To, že se ve Ville Amalii ocitla znovu za klavírem (jako kdysi v Pianistce), přikládá tomu, že hudba přináší mnoho inspirací filmu.
"Skrze muziku lze vyjádřit hodně emocí. Navíc v tom, jak Ann hraje, se do značné míry odráží i způsob, jakým žije."
Isabelle Huppertová se dále přiznala k tomu, že i samotné herecké povolání nabízí často lidskou společnost, ale i mnoho samoty. „Čekáte na další záběr, sedíte ve své šatně před zrcadlem a jste ponechaní sami sobě. Nicméně je stále těžší hrát v dobrém filmu, zajímavých projektů postupně ubývá,“ povzdechla si na závěr Francouzka, která svůj čas dělí také mezi divadlo.
V neděli vpodvečer převzala z rukou Jiřího Bartošky křišťálový glóbus za přínos světovému filmu.