RECENZE: Kos v ostružiní. Strasti a radosti ženské emancipace

Film Elene Naveriani citlivě a humorně vyobrazuje ženskou emancipaci a pozdní sexuální probuzení hlavní postavy Etery.

V dětství jí zemřela matka, a vyrostla tak se svým otcem a bratrem. Ti ji drželi daleko od mužských nápadníků, což podle obyvatel její rodné vesnice způsobilo, že zůstala celý život sama. I maloměstské předsudky jsou jedním z ústředních témat filmu.

Etera je obklopena životy, které odpovídají stereotypu; všechny ostatní ženy z okolí mají děti a manžely, s nimiž žijí zdánlivě idylické životy. Ona naopak žije sama, vede svůj krámek s drogérií a nejradši tráví čas sbíráním ostružin. Manželství ani sexuální uspokojení podle ní nečiní ženu šťastnou. Svými životními volbami dává jasně najevo, že nejcennější je pro ni svoboda.

Právě nehoda při sběru ostružin, při které skoro přijde o život, s celou otázkou emancipace zamíchá. Jako kdyby její pád probudil potlačenou sexuální, možná romantickou touhu. Začne si totiž spontánní románek s ženatým mužem, který dodává zboží do jejího obchodu. Ve svých téměř padesáti letech přijde o panenství.

Stejně jako její milované ostružiny, i ona tak „dozrává“ později než ostatní. Jejich romance ale nemá dlouhého trvání a muž odjíždí z gruzínské vesnice za lépe placenou prací do Turecka. Když se později vrátí a chce vztah obnovit, Etera ho odmítne a upřednostní svoje původní hodnoty.

Aby toho ale nebylo málo, Etera začne mít jisté zdravotní komplikace. Myslí si, že by mohla mít stejnou nemoc, na kterou zemřela i její matka. Odjede tak k doktorovi do hlavního města a dozví se šokující diagnózu. Právě ta nakonec ukáže, že její nezávislost může být ohrožena něčím zcela jiným.

Nejedná se o film, jenž by prvoplánově oslavoval ženskou sílu. Přesto můžeme v Eteře hledat feministickou hrdinku, která jde proti společenským normám a nevyhne se radostem, strastem ani komplikacím.