RECENZE: Karaoke blues. Ztracenci se opět vrací v kaurismäkiovské poetice

Ansa pracuje v supermarketu, trápí ji, že musí vyhazovat prošlé, ale nezávadné jídlo, a každý den se vrací do prázdného bytu. Holappa je stavební dělník, spíš více než méně pije a nechce chodit do baru na karaoke, oblíbenou finskou kratochvíli, protože „tvrdí chlapi nezpívají“.

Když ho ale jeho přítel vytáhne, narazí zde právě na Ansu a začne se odehrávat komplikovaná cesta za štěstím, do které život vnáší neustálé překážky: od ztraceného telefonního čísla přes Holappův alkoholismus až po vážnou nehodu s dohrou v nemocnici.

Osmdesátiminutový snímek je severskou variací na hollywoodské romance jako Nezapomenutelná láska (1957) či Lásce na stopě (2001). Odehrává se v typickém kaurismäkiovském světě dlouhých chladných večerů, odtažitých mezilidských vztahů a pracovní rutiny, ze které není východisko. A postavy východisko ani nijak výrazně nehledají.

Kaurismäki, který si většinou vystačí s jednoduchým dějem, minimalistickým scénářem a téměř nulovou mimikou herců, dokáže pochmurný melancholický příběh obrátit v citlivou a odlehčenou romantickou komedii. Karaoke blues ukazuje, že když už na ničem jiném v životě nezáleží, tak na lásce a na ohleduplnosti stále ano.

Dějově je film blízký Kaurismäkiho předchozím snímkům Stíny v ráji, Ariel a Dívka ze sirkárny z přelomu 80. a 90. let, které se přezdívá trilogie ztracenců. Kaurismäkiho múzu herečku Kati Outinenovou z těchto filmů tentokrát zastala Alma Pöysti v roli Ansy, kterou doplňuje Jussi Vatanen jako Holappa.

Už předchozí film Druhá strana naděje z roku 2017 měl být podle režisérových slov posledním. Karaoke blues díky svému vizuálnímu zpracování vyznívá jako nostalgický výlet do minulosti, který se režisér rozhodl natočit jen tak pro radost. Kaurismäki se také nechal slyšet, že ho spolupráce s novými herci nabila dodatečnou energií. Je tak možné, že se v budoucnu dočkáme i dalších snímků.

Co odlišuje Karaoke blues od předchozích snímků zmíněné trilogie ztracenců, je Kaurismäkiho komentář k současné ruské válce na Ukrajině, kdy postavy ve filmu občas slyší z rádia zprávy o ruském ostřelování.

Režisér tím divákovi připomíná, že jeho rodná země sdílí s Ruskem dlouhou hranici i komplikovanou minulost. Strach z Putinovy nevyzpytatelnosti je tak ve Finsku, které čerstvě vstoupilo do NATO, neustále přítomný.

I s politickou vsuvkou je však Karaoke blues spíše oddechovým filmem s řadou oblíbených finských šlágrů. Do českých kin by snímek měl zamířit letos na podzim.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina, Letní kina