Herec Ivan Franěk: Hlavní rozdíl mezi tuzemskými a zahraničními produkcemi? Hlavně catering

Film je Fraňkovým dalším projektem, který se Svátkem uskutečnil. Hrál také v jeho předchozích Úsměvech smutných mužů, na které Dvě slova jako klíč volně navazují.

Natáčení snímku, který se odehrává na pěti kontinentech a vypráví o tom, jak různě komplikované mohou být mezilidské vztahy, herce ovlivnilo i v osobním životě. „Změnil mi pohled na to, co dělám. Například s mou rodinou, s dětmi, jak se k ním chovám a čemu dávám prioritu. A to se mění každý den. Když se člověk vzbudí, tak už není ten samý, co byl včera,“ popsal Novinkám.

Přiblížil také, že natáčení filmu mu pomohlo vnitřně urovnat vztah se svým otcem: „Opravdu mi to vzpomínkově změnilo pohled na mého otce, na to, co se mezi námi stalo. Odpustil jsem mu už dřív, ale pochopím to. Jdu s tím dál a nemám z toho deprese nebo problémy… Prostě vím, že teď mám ten život já, a ten, kdo bude příště končit, budu já, zatímco ti další pokračují, to je fér.“

Franěk se častěji než v českých filmech objevuje v těch zahraničních. Hrál například ve francouzském velkofilmu Tři mušketýři, v oscarové Velké nádheře Paola Sorrentina, ve Válce policajtů s Gérardem Depardieuem či ve francouzském špionážním thrilleru Anna režiséra a scenáristy Luky Bessona.

Zkušenosti s jednotlivými natáčecími štáby jsou podle něj podobné. Hlavní rozdíl mezi tuzemskými a zahraničními produkcemi vidí hlavně v cateringu: „V Čechách se jedí párky a knedlíky, v Itálii se jí pizza, rossa nebo bianca a ve Francii se jí sendviče, to je největší rozdíl.“

„Jsou projekty, které mají hodně peněz, třeba francouzští Tři mušketýři, které jsem točil. Tam jste takoví obalení, v pohodlí. Pak jsou autorské filmy, kdy člověk chodí na záchod za strom a převléká se na záchodkách. To mě také baví. Záleží na tom, co točíte a jak se vám to líbí,“ doplnil s tím, že záleží i na režisérovi, který jako kapitán kormidluje a vede natáčení.

V případě Dvou slov jako klíč bylo podle Fraňka natáčení v dobrých rukách. Nadšený byl také z cesty na indonéský ostrov Siberut, kde se točilo mezi místními domorodými kmeny Mentawajů.

„Na natáčení tohoto filmu se mi líbilo asi všechno. Byly i ty párky a pak takzvané ságo. V Siberutu strouhají palmu, pak z toho uplácají šišku, tu dají do banánového listu a opečou to na ohni. Je to hnusné, ale musíte to sníst, protože nic jiného není. Ale je to také krása,“ rozvedl.

Na ostrov, který v příběhu hraje důležitou roli, pravidelně cestuje Josef Formánek, podle jehož knihy film vzniká. Kouzlo tohoto místa docenil i Franěk: „Je to takový ostrov zapomnění, kde čas neutíká. Najednou člověku nechybí stres, který má tady. Žádné sociální sítě, nikde to tam nechytnete v pralese. Najednou vás to tak očistí od všeho. Jenomže pak se vrátíte a po třech dnech zas máte oči vyboulený a jste zpocení, že něco nestíháte.“

Nový film představili jeho tvůrci na letošním karlovarském filmovém festivalu. Do kin Dvě slova jako klíč zamíří 27. července. A jaká dvě klíčová slova jsou ta Fraňkova? „Odpuštění a laskavost,“ odpověděl k závěru rozhovoru.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina

Může se vám hodit na Zboží.cz: DVD Úsměvy smutných mužů