Článek
Sladký východ se ukáže být docela jiný, než jaký se zpočátku jeví. Nejprve trochu otřepaný portrét třídního výletu amerických středoškoláků do hlavního města, který se učitelkám nepřekvapivě vymyká kontrole, se mění v divokou road movie.
Tu však neřídí náctiletá protagonistka (Talia Ryderová), ale sám osud, který je nesmyslný a realistický zároveň.
Ústřední Lilian se odtrhává od rozjívených spolužáků, kteří zdvihají prostředníček své hrdé vlasti, a bez vědomí kamarádů prchá neznámo kam. Vše přitom ponechává náhodě. Motivace jejího útěku zůstává po celou stopáž neznámá, což může být pro výdrž publika značně vyčerpávající.
Když se ale roztomilá hrdinka po krátkém intermezzu, při němž se nalepí na ulítlou partu uměleckých aktivistů pořádajících ještě šílenější performance, dostává na mnohem zajímavější místa, za pozornost to nakonec stojí.
Ukázka z filmu Sladký východ
Osud jí přihraje svérázného profesora literatury, který nápadně připomíná Humberta z Nabokovovy Lolity, do níž se pak s dlouhými bílými ponožkami a zapletenými copy navíc stylizuje, anebo afektované filmaře s afro účesy à la disco sedmdesátých let, kteří si ji na ulici vyhlédnou jako hvězdu svého chystaného projektu. I ten se stejně jako podezřele laskavý akademik trochu zvrtne.
Chvílemi je Lilianina pouť přitažená za vlasy, ale stále působivá. Nejen zdařilým scénářem prošpikovaným odkazy na popkulturu, zejména na život a dílo Edgara Allana Poea, ale také retro barevnou estetikou s rozostřeným, téměř polaroidovým obrazem.
Pomáhá i místopisné rozdělení na jednotlivé kapitoly, které proudí po východním pobřeží Spojených států amerických od úvodního Washingtonu, D.C. směrem na sever po skoro tisíc kilometrů vzdálený Vermont. Je to zase jiný, osvěžující pohled na zemi neomezených možností.