Článek
Vstát. Vyčistit si zuby. Navléknout si montérky. Vyjít z příbytku a zahledět se do vycházejícího slunce – v zemi, která nese tento přídomek. Protagonista příběhu Hirayama je nenáročný chlapík. Lehký intelektuál, jemuž ke štěstí stačí obyčejná práce a drobné radosti všedního dne.
Nevyžaduje luxus, plnými doušky si užívá vychlazenou limonádu namísto snídaně šampionů, sendvič v parku k obědu, subtilně komické, rozmanité zážitky s návštěvníky záchodů nebo večerní usínání ve společnosti literárních klasiků. Ve svém mnišském přístupu k životu je natolik srdečný, až mu jeho askezi divák skoro závidí.
Ukázka z filmu Dokonalé dny
Ústřední herec Kódži Jakušo, který dříve zazářil v hojných rolích včetně platonické lásky hrdinky snímku Gejša, byl Zlatou palmou ověnčen právem. Jeho výkon v Dokonalých dnech je takřka sólový koncert.
K přesvědčivosti nepotřebuje mnoho slov – ostatně na plátně hovoří jen sporadicky, ale sotva patrné změny výrazu obličeje. Čirou poťouchlost v očích Hirayamy, až trochu nutkavého staromilce, si nelze nezamilovat.
Wenders je stále úžasným nasávačem lokální kultury, kterou dotahuje do detailů, a japonské reálie ukazuje v plné parádě. Příkladem za všechny budiž to, že průvodce dějem doma nedisponuje vanou ani sprchou, hygienu si totiž obstarává ve veřejné koupelně.
Malé všední krásy dní se mohou zdát naivní, v tvůrcově podání však nepřerůstají v kýč. Jde o skvostný počin, jehož kouzlo pozdvihuje zasněný retro soundtrack čítající třeba Lou Reeda, The Kinks či The Animals s jejich proslulou nahrávkou House of The Rising Sun.