Lékař Robert Lischke: Stíny horkého léta? Od natáčení jsme se s Jiřím Bartoškou stýkali pořád

Oba pánové se sešli na jednom jevišti ve Velkém sále hotelu Thermal. Rozhovor vznikl krátce předtím, než si Vláčilův snímek odbyl premiéru ve zrestaurované verzi.

Rok 1977, co vás napadne?

Velký zážitek, krásné prázdniny.

Jak jste se k té roli dostal? Bylo to přes konkurz?

Ne, vůbec. Chodil jsem do školy, do Ostrovní ulice (Praha 1, pozn. red.). Jednou se otevřely dveře, přišly dvě mladé dámy a začaly se rozhlížet po třídě. Evidentně hledaly černovlasého chlapce, který by mohl být synem Juraje Kukury. Mě viděly v poslední lavici, vytáhly si mě ze třídy, a to bylo všechno.

Česko-Slovenská filmová databáze vás má zapsaného jako herce jedné role. Je to pravda?

Ano, jedna role.

A proč nepřišly ty další?

Já jsem naštěstí tušil, že to nebude taková cesta, kterou bych se měl ubírat. Sice přišla i nějaká další nabídka, ale já jsem tušil, že to nebude ta moje cesta.

Nebavilo vás to?

Naštěstí jsem, byť v takhle nízkém věku, necítil, že bych byl pro to předurčen, že bych měl talent. Před kamerou jsem se necítil úplně dobře.

V dětské roli jste byl předabován, že?

To je pravda. Zpětně jsem se dozvěděl, že František Vláčil (1924–1999, pozn. red.) tam chtěl mít aspoň jedno dítě, které bude mluvit lokálním dialektem.

Byl jste z toho překvapený? Šel jste vůbec na premiéru?

Na premiéru ano, ta byla – myslím si – v kině Světozor, ale v Karlových Varech jsem s filmem nebyl (rok 1978, snímek získal Velkou cenu, Křišťálový glóbus – pozn. red.).

Když jste přišel domů, že vám filmaři nabídli roli, rodiče byli pro?

Rodiče to intuitivně nechávali na mně, ale podstatné bylo, že to je film Františka Vláčila. Což jim dávalo smysl. Scénář ke snímku dělal navíc Jiří Křižan (1941–2010, pozn. red.).

Dětský kolektiv bývá hodný i zlý, co říkali vaši spolužáci na vaši roli?

Já myslím, že to neřešili. Neměl jsem s tím žádný problém. Přijali to všeobecně dobře. Prostě jsem zmizel na jedny prázdniny, takže to kamarádi ve škole ani nevnímali.

Na natáčení jste se poprvé setkal s panem Bartoškou. Po řadě let jste se stal jeho ošetřujícím lékařem. Vzpomněl si na vás?

Při natáčení mi bylo deset. Ale mí rodiče se na natáčení s ním skamarádili. Ty vzájemné vztahy jsme udržovali po celou dobu. Stýkali jsme se od natáčení pořád.

Takže nebylo těžké vás letos přesvědčit, abyste přijel do Karlových Varů?

Ne.

Co ještě uvidíte za filmy?

Jsme ve Varech celou dobu (festivalu). Už před zahájením jsme viděli jeden film. Každý den plánujeme filmy. Jaké nakonec uvidíme, přesně nevím. Každý den dáváme dva až tři.

Leccos mi o člověku napoví, jaké žánry si vybírá. Co sledujete vy?

Všechno. Úplně všechno. Ale nejvíc mám rád napínavé, dobrodružné filmy.

Půjdete třeba na Vlny Jiřího Mádla?

Rád bych.