Článek
„S nápadem spojit takto hudbu a film přišla zhruba před rokem studentka Janáčkovy akademie múzických umění Anička Kučerová,“ popisoval ředitel orchestru Šimon Kaňka s tím, že studentka pojala realizaci nápadu jako podklad pro bakalářskou práci.
„Oslovili jsme na podzim minulého roku významného současného českého skladatele Karla Šimandla z Karlových Varů, aby k filmu složil pro KSO hudbu,“ pokračoval Kaňka. „Někdy na přelomu března a dubna jsme od skladatele obdrželi notový zápis,“ dodal.
Šimandl vytvořil dílo netradiční, ve kterém se mísí orchestrální hudba s elektro-akustickými zvuky.
Celá Symfonie šera se skládá z deseti částí, které vycházejí z barokních forem. Lze v ní najít preludium, variace, menuet, sarabandu, passacaglii nebo gigue. Dílo je koncipováno jako hold Hansi Erdmannovi, skladateli původní hudby k filmu.
Skladatel Karel Šimandl při práci.
Symfonici začali na jaře zkoušet. Zkoušky probíhaly pod vedením Jana Kučery a 11. května se v karlovarském městském divadle uskutečnila premiéra.
„Za posledních dvacet let podobný projekt nebyl u nás realizován. K Varům patří tradičně minimálně dvě kulturní hodnoty a těmi je hudba a film, které se zde spojily,“ dodal Kaňka.
Představení Nosferatu v doprovodu KSO proběhlo v letním kině v rámci Večera města. „Chtěli jsme podobně jako vloni otevřít tradiční festivalový večer města, který se konal pro pozvané hosty v Poštovním dvoře a který není nafukovací, i pro širokou veřejnost,“ vysvětloval karlovarský primátor Petr Kulhánek (KOA).
„Pro tuto multižánrovou syntézu si Karlovarský symfonický orchestr zvolil německý expresionistický film Upír Nosferatu z roku 1922, který je adaptací Stokerova románu Dracula,“ uvedla manažerka projektu Anna Kučerová.
„Režisér filmu, Friedrich Wilhelm Murnau, přitom zpracoval tematiku tak mistrně, že snímek bývá dodnes označován za nejvýznamnější horor v dějinách kinematografie. KSO chce projektem odkázat na původní provádění němých filmů, které byly promítány za doprovodu živé hudby,“ pokračovala Kučerová. Připomněla, že film byl například ve Švédsku až do roku 1972 zakázán kvůli přílišné strašidelnosti.