Jiří Havelka: Dáša Oldovi Zahradníkův rok prakticky nařídila

Uznávaný divadelní a filmový režisér i herec se do Varů vracívá pravidelně, a jak dodává: rád. Zahradníkův rok je jeho čtvrtým celovečerním snímkem.

Jako první natočil Vlastníky (2019), kteří pobavili nejednoho člena SVJ, tedy Společenství vlastníků jednotek. V komorní atmosféře rozehrává obvyklou schůzi, při níž sice nejde o život, ale rozhodně jde o zdraví (duševní i fyzické) téměř všech zúčastněných.

Váš nový film Zahradníkův rok, který vstoupí po MFF KV do kin, začal vznikat těsně po Vlastnících. Proč ho předběhly jiné vaše projekty?

Scénář Zahradníkova roku začal vznikat dávno před Vlastníky. Ale nějak jsem to nikde netlačil. Což vlastně nedělám s žádným svým nápadem. Prostě na něm ve volných chvílích pracuju a pak čekám, co se bude dít.

V divadle víte, kdy, kde budete zkoušet a kdy, kde bude premiéra. U filmu čekám, že mě někdo popostrčí k realizaci. Což byl v tomto případě producent Jiří Tuček, který si vyžádal různé náměty. A tento se mu zalíbil.

Dá se říci, že váš nový film zobecňují podobné příběhy: bojovníka proti silnému majiteli, jenž nakonec vyhraje. Ovšem mně z toho vypadl případ Reného Mandyse z Dolní Olešnice, který čelil teroru souseda, majitele zámku, ruského podnikatele Alexeje Zacharova. Navštívil jste ho někdy?

Tu kauzu samozřejmě znám. Poprvé jsem se o ní dozvěděl z Respektu, z reportáže Hany Čápové, ale postupně, s přibývajícím násilím na panu Mandysovi, byl ten případ pokrýván více a více médii.

Poprvé jsem za panem Mandysem v Dolní Olešnici byl s Markem Hovorkou, se kterým jsme celý projekt původně iniciovali.

Zvažovali jsme i dokumentární zpracování této kauzy, ale já jsem od začátku cítil, že to je příběh tíhnoucí spíše k metaforickému vyznění, skoro jako mýtus nebo řekněme pohádka. Takže potom jsem našel bohužel mnoho podobných méně známých kauz, které také ovlivnily psaní scénáře. Ale příběh pana Mandyse je primární inspirací a byl jsem za ním potom ještě vícekrát.

Protagonistou Zahradníkova roku je Oldřich Kaiser, ženu mu hraje jeho skutečná manželka. Koho bylo těžší přesvědčit na natáčení?

No ona Dáša filtruje Oldovi všechny scénáře a tento naštěstí prošel jejím přísným sítem. Takže nebylo těžké přesvědčit ani jednoho. Dáša to Oldovi prakticky nařídila. Samozřejmě když jsem přišel s návrhem, aby Dáša hrála jeho ženu, mírný ostych z její strany byl patrný, ale taky ji to zajímalo a dráždilo a Dáša není člověk, který by couval před výzvami. Vlastně před ničím necouvá. Myslím, že líp to dopadnout nemohlo.

Filmem prochází stejnojmenná Čapkova kniha. Jakou verzi jejího namluvení jste zvolil?

Zvolili jsme vlastní audioverzi v podání Oldřicha Kaisera, který je – jak známo – držitelem mnoha ocenění za hlasové herectví. Nevím, jestli jste slyšeli Kmotra v jeho podání? To je bomba, absolutní!

A když už jsme u toho zahradničení, které Čapek miloval. Co vy? Rýč, hlína, ovoce a zelenina…?

Tak rýč jsem párkrát v ruce měl, ale jinak jsem akorát v dětství vypěstoval malý zelený citron. A chvíli jsem u hausbótu zkoušel takovou amatérskou hydroponii, dal jsem na vodu polystyren, do něj udělal díry a do toho strčil sazeničky jahod. Bohužel to tam vydrželo jen jednu noc. Kachny sežraly jahody a dodnes nevím, kdo sežral ten polystyren.

Vaše filmy, Vlastníci, Mimořádná událost, Zahradníkův rok, spojují jisté momenty: ukotvená realita, menší počet postav a omezený prostor. Velkofilmy vás nelákají?

Lákají, hlavně divácky. Já bych asi neměl trpělivost připravovat léta jeden velkorozpočtový film. Ale není to žádné racionální rozhodnutí. A neříkám, že se to nestane. Ale zároveň já ty filmy nevnímám jako malé nebo rozhodně k nim tak nepřistupuji. Spíš to prostě bude moje záliba v tom ukázat jednu buňku, a ne celý organismus, v tom už spoléhám na spolupráci s divákem.

Uzavřenost vašich filmů je místy až klaustrofobická. Trpíte někdy pocity, že nemůžete z nějaké situace, prostředí vystoupit? O jaké jde?

To je můj celkem permanentní životní pocit. Takové to běhací kolečko pro malé laboratorní myšky.

Vaše filmy jsou inspirované realitou vnější. Námět na film/divadlo vás ze soukromí nenapadá, anebo k tomu nemáte odvahu?

Já jsem první autorské inscenace dělal jen o osobních tématech. První hry ve Studiu Ypsilon jako 1203 aneb Není mi smutno, Nic nás nezastaví nebo v Disku Velmi společenské tance, to byla velmi privátní témata. S tím jsem se ale nějak vypořádal do pětadvaceti, mám pocit. Postupně se člověk posune a sám sebe otiskuje do námětů, které se ho bezprostředně netýkají. Alespoň tak se mi to zdá.

Prý jdete kvůli svým rešerším i do odborných publikací, vědeckých dat. Teď mi řekněte, proč jste se s tímhle přístupem k životu nestal raději vědcem?

To se ptám sám sebe prakticky každé ráno. Ale obávám se, že už to nedoženu.

Vlastníci byli nejdříve v divadle. Fungoval by pro vás přenos vašeho tématu i opačně: z filmu do divadla?

Pravda je, že divadlo vzniklo dřív, ale obě zpracování vznikala paralelně. Nicméně je fakt, že zásadní vliv na podobu i filmového scénáře mělo týdenní improvizování v rámci našeho divadla Vosto5 a přizvaných přátel.

Ale jinak nejsem přítel překladů z jednoho média do druhého. Respektive ano, pokud vznikají zcela osobitá díla. Film a divadlo komunikují naprosto odlišně, a i když Vlastníci na divadle i na filmu vypadají formálně velmi podobně, dialog s divákem je jiný.

„S nepřízní počítám“, počítáte s ní i ve Varech, kdy bude Zahradníkův rok uveden?

Kdybych nepočítal, nemohl bych dělat to, co dělám. Což samozřejmě často zvažuju.

Ještě u festivalu zůstaňme. Dokážete spočítat, pokolikáté tu jste?

Já bych řek tak „baj vočko“ po desáté.

A jak vypadá váš „typický“ ročník?

Tři dny, dvě noci, čtyři večírky, pět filmů.

Léto začíná, ale už pár týdnů je jisté, že budete uměleckých ředitelem Dejvického divadla. S čím tam přicházíte?

S otevřenou náručí.

Budou pokračovat souběžně s Dejvickým divadlem i vaše další projekty, třeba Vosto5?

Vosto5 utlumuje svou divadelní činnost, ale o to víc se rozvíjí ta para divadelní. Máme i máte se na co těšit.

V říjnu jde do kin nový snímek Jana Hřebejka Výjimečný stav. Tam jste za „herce“. Prozradíte mi něco k vaší roli?

Je to malá role velkého chytrolína. Zvrácený a nebezpečný člověk, který vložil intelekt do služeb konspirace. Jsem jen v jedné scéně, ale přesto jsem měl zaplacen celý jeden natáčecí den. Takže na to vzpomínám rád.