Jiří Bartoška: Na medvěda půjdu do kin hned několikrát

„Hlavně nehuhlej, ať tě slyším,“ říká směrem k Markovi Ebenovi Jiří Bartoška ještě před tím, než se začne pozvání natáčet. Oslovený sedí uprostřed Velkého sálu a výtku přijímá s úsměvem. To, že se oba sešli ve Varech, považují v době koronavirové za úspěch. A doufají, že na akci Tady Vary přijde do českých kin co nejvíc lidí.

Proč jsme dnes tady? Protože stínujeme velký festival. Velký festival, 55. ročník, měl začínat 3. července a končit 11. července. Dneska 3. července je, ale není 55. ročník, ale pořád máme apendix 54. My jsme se v dubnu rozhodli, že festival nemá smysl za podmínek, které byly nastaveny, dělat, že by to mohlo tu značku devalvovat. Zároveň bylo uděláno hodně práce, hlavně z programového oddělení.

A tak jsme si řekli, proč toho nevyužít. Oslovili jsme kinaře, jestli by neměli zájem, že bychom tam udělali takovou malou akci. Počítali jsme s tím, že když jich bude čtyřicet, že to bude úspěch. Ve finále se jich přihlásilo 96. Dokonce volali i z Trenčína, jestli by se mohli zúčastnit.

Je to šestnáct titulů, tři evropské premiéry, jedna světová. Poběží po celé republice. V 96 kinech uvidí lidé filmy, které by se asi do běžné distribuce nedostaly... Každý den uvidí dva jiné filmy. A já jsem říkal, že kdyby do každého kinosálu přišlo jen třináct lidí, vynásobíme-li to těmi 96, tak to reprezentuje narvaný Velký sál v karlovarském Thermalu.

Rozhodně na Mekyho Šimona Šafránka. Tam jdu dokonce na medvěda (klanění divákům - pozn. red.), v delegaci. Je to osmého července. Všem film doporučuju. Začne a vy se začnete usmívat. Skončí a vy se pořád usmíváte. Všem ho doporučuju. Potom jedeme 9. července na medvěda do Brna a 10. jedu do Jihlavy. A je pravdou, že ve Varech, když je velký festival, tohle všechno člověk nestíhá.

Oficiálně ani jeden. To náleží jen uměleckému řediteli Karlu Ochovi a jeho lidem. Fungují jako svébytné oddělení, které se samo rozhodne, co na festival vybere. A probůh, neexistuje, aby jim někdo jiný do jejich výběrů zasahoval.

Ano. V případě Mekyho se ale na daný film podívám podruhé, protože poprvé jsem ho viděl promítat na zeď baráku u Mekyho na zahradě, kde vše pustil pro kamarády. Konečně vše uvidím na velkém plátně. A ani nevím, na jaký film jedu do Brna, ale i na něj se podívám.

My ho vzít nemůžeme. Distributoři nám dávají práva promítnout film na určitém území. A Slováci jsou bohužel už jiným státem. Rádi bychom Trenčínu vyšli vstříc, ale nejde to. Bylo by kolem toho strašně papírování a myslím si, že by se to ani po téhle administrativní stránce nestačilo udělat. Ale to, že se o akci na Slovensku ví, že by se do ní chtěli Slováci zapojit, to nás potěšilo.

Nemáme žádnou ambici něco lámat. Ale pravdou je, že lidi skutečně do kin nechodí. I když teď jsem byl na představení, které bylo úplně narvané. Na Jatkách 78, na La Putyce... Ten strach ale v lidech je. Zaseli v lidech strach. A jak se to bude uvolňovat? Uvidíme. Ve Varech bylo na sobotní představení prodáno tři sta lístků, což je obrovský úspěch. To mluvím o on-line prodeji, někteří lidé chodívají do kina tak, že jdou rovnou k pokladně a koupí si lístek. Tohle číslo není konečné.

Máme. Každé město má svůj hrnek. I každé kino má svůj název, když dopijete svůj čaj nebo kafe, tak zjistíte, jste ve Scale, tedy v Brně. A máme i trika, která si mohou lidi koupit. Mají na sobě název akce Tady Vary a vzadu pak soupis kin, která se do ní zapojila.