Článek
Příběh otce a syna, kteří se vydávají do velkoměsta, přibližuje úděl gastarbeitrů, jejich příležitostné výdělky a nuznou existenci. Intimní snímek, bez zbytečných slov a s minimem hudby, natočil Mamulija dokumentárním stylem.
Jiné nebe zprostředkovává zkušenost lidí žijících, spíše živořících na okraji společnosti. Pomalé tempo dávkuje silnou koncentraci emocí - smutek, beznaděj i vztek kape z každého záběru.
Pozoruhodný je výkon malého chlapce, který nikdy předtím ve filmu nehrál. „Představitel hlavní dětské role je z afghánské rodiny utečenců žijících v Moskvě. Všichni herci jsou vlastně lidé s uprchlickou zkušeností. Sami tak při natáčení čerpali z toho, jak vidí svět. Ani jsem jim nemusel říkat, co mají dělat,“ uvedl na čtvrteční tiskové konferenci debutující režisér.
Producent Arsen Gotlieb připomněl, že natáčení v Moskvě bylo poměrně složité: „Chtěli jsme, aby nebylo město na první pohled snadno rozpoznatelné, ale přitom bylo lidem známé. Režisér byl také přísný v tom, že nechtěl natáčet za slunečního světla, takže se pracovalo převážně v odpoledních hodinách a v noci.“
Podle režiséra odkazuje hlavní filozofický rámec jeho počinu k antickým hrdinům. „Je to o existenci jedince mimo daný kruh, o existenci za hranicemi určitého systému,“ vysvětlil a zdůraznil, že nechtěl snímek „zabetenovat“ do konkrétního sociálního kontextu.