Článek
Píše se rok 1908, jsme v Portugalsku. Jakýsi muž žijící na samotě v horách se dozvídá o násilné smrti svého bratra. Nazuje sněžnice a vydává se do nížin, do své rodné vesnice pro pomstu a taky najít stádo ovcí, které jeho bratru ukradli.
Zní to jako western a místy se to jako western tváří. Ale zároveň film Na slaměné cestě režiséra Rodriga Areiase jemným kontaktem s některými žánrovými klišé udržuje od kovbojského prizmatu kouzelně ironický odstup. A postupně se natáčí jiným směrem – společensko-filosofickým, když se skrz citáty z díla Henryho Davida Thoreaua Občanská neposlušnost vymezuje vůči krizi, propuknuvší o mnoho desetiletí později, než je zasazen děj filmu i než americký moralista žil. Krizi, která drží současné Portugalsko v šachu podobně jako občas pistolníci hlavního hrdinu.
Film Na Slaměnné cestě má výrazný westernový pel.
Vrcholem snímku je ale v tomto směru až jeho konec. Hlavní hrdina se odmítne zúčastnit souboje, ke kterému ho okolí tlačí, odmítne vnucovaná pravidla, a odchází tak neposkvrněn za obzor. Teprve tady se obě výrazné linky – jak občanská, vůči moci se vymezující thoreauovská, tak westernová – protnou, což povýší celý film o několik pater výše a což mu dá smysl a dá i smysl tomu ho v rámci letošního karlovarského festivalu vidět a snad mu také udělit nějakou tu cenu.
