Ivan Trojan: Bez Dejvického divadla bych nebyl tam, kde jsem

Napsal také divadelní hru Žáby, kterou Trojan odehrál v karlovarském divadle ve středu večer. Zelenka ji Trojanovi věnoval k letošním šedesátým narozeninám.

„Odehrál jsem tu Žáby. Je to krásné divadlo a myslím, že se hodí i k filmu Karamazovi,“ řekl Trojan před projekcí divákům. „Dostal jsem možnost, když budu mít 6. července ceremoniál, vybrat film, který bych chtěl na festivalu uvést,“ vysvětlil, proč právě Karamazovi.

„Není to film, kdy neslezu z plátna. To pro mě není to podstatné a důležité. Zásadní jsou pro mě tři věci. První je člověk Lukáš Hlavica. Znám ho od DAMU a od první chvíle, kdy jsme se potkali, jsme pochopili, že k sobě patříme. Spolu jsme udělali zásadní rozhodnutí, že jsme před lety odešli z Vinohradského divadla, protože jsme chtěli založit nové divadlo, a tak vzniklo Dejvické divadlo. To je pro mě tou druhou důležitou věcí. Protože bez Dejvického divadla bych nebyl tam, kde jsem,“ řekl Trojan.

Třetím důležitým je pro Trojana podle jeho slov Petr Zelenka. „Stal se součástí mého filmového života. Napsal scénář k Samotářům, pak jsme natočili krátký půlhodinový film a další věci. Pak jsme ho oslovili, aby spolupracoval s Dejvickým divadlem – a stal se nejlepším dramatikem současné doby. Jako mladý režisér měl rád představení Karamazovi Lukáše Hlavici v Dejvickém divadle. A přemýšlel nad tím, jak ho zaznamenat, aby se na něj mohly dívat i generace, které přijdou po nás,“ upřesnil.

Velké poděkování směroval z jeviště karlovarského divadla právě ke svým divadelním kolegům. „Až ve filmu uvidíte kolegy z Dejvického divadla a polské herce, tak velké poděkování patří především mým kolegům, protože z toho filmu ucítíte, jaká je to síla. A že propojení divadla a filmu neoddělitelně patří ke mně. Protože to jsem já. Jedno bez druhého by nefungovalo. A já cítím vděčnost za to, že se mi to přihodilo,“ řekl Ivan Trojan.

„Když se mluví o českých hercích, říká se Hrušínský, to byl herec! Kemr, to byl herec! Jsem rád, že už má moje generace také taková jména. A jsem si stoprocentně jistý, že za nějakých šedesát sedmdesát let se bude říkat: jo, pan Ivan Trojan, to byl herec!“ řekl v divadle před projekcí filmu Marek Eben.