Článek
Váš seriál má motto Život končí v padesáti, začíná mejdan. Jak byste charakterizovala jeho tři hlavní hrdinky?
Jako ztracenkyně, které naleznou samy sebe, i když při tom něco jiného ztratí. Jedna z nich je už trochu stranou, tedy do dopoledního vysílání, odsunutá televizní rosnička, která se pořád tváří jako velká hvězda. Druhá je žena v domácnosti, které se při běhání zaběhl manžel víc, než čekala, a třetí je svérázná sochařka, jež vyrábí sochy z odpadků.
Režisér Michal Vajdička obsadil do hlavních rolí Kláru Melíškovou, Alenu Mihulovou a Pavlu Tomicovou. Odpovídá to vaší představě?
Autor se tímhle obecně trápit nesmí, jakmile odevzdá scénář, už to přestává být jeho dítě. Ale díky producentce České televize Aleně Müllerové jsem mohla ještě i po odevzdání říkat svůj názor a byl vyslechnut. O obsazení jsme mluvily už při psaní, a i když něco se muselo změnit třeba z časových důvodů herců, jsem s obsazením i s výkony všech tří navýsost spokojená. Podle reakcí na plzeňském Finále, kde už publikum část vidělo, věřím, že budou spokojeni i diváci.
Kolik je v seriálu z vašich vlastních zkušeností a kolik fikce?
Vlastní zkušenosti jsou otištěny do každé práce. Ale je v něm i něco ze zkušeností a životů mých kamarádek, jsou v něm věci odkoukané a odposlechnuté ze života. A samozřejmě také zcela fabulované. Základním impulzem byl odposlechnutý zážitek.
Byla jsem na chalupě, kde jedna dcera pořád napomínala svou padesátiletou matku, která jen chabě namítala: „Já vím, já jsem trapná.“ Tak vznikl námět, ale nikoli proto, aby kritizoval pomyslnou trapnost padesátnic, ale abychom jim naopak řekli: „Nebojte se být trapné!“
Jste docela čerstvě babičkou. Myslíte, že by byly Trapné padesátky jiné, kdybyste je psala s touhle novou zkušeností?
To je zajímavá otázka. V době, kdy jsem je psala, jsem o budoucím vnoučeti nic netušila. Pro mě je babičkovství neuvěřitelně silný zážitek. Strašně jsem se na vnouče těšila, ale nenapadlo mě, že až s ním budu, bude mě to tak nabíjet, bude to tak silné. Já k miminkům nemám ten nejvřelejší vztah, nešišlám do kočárků, rozumím si až se staršími dětmi, a to hodně. Ale co máme Samuela, jsem zamilovaná. Je to chlap mého života. A budu pro něj psát pohádky.
Ještě v červenci vyjde vaše nová knížka Dobré duše. O čem bude?
Je to detektivka a hodně se v ní vraždí. Hlavní postavou je sedmadvacetiletá šachistka, která se připlete k vraždě a pak úplně pohoří v simultánce, protože v hlavě už hraje úplně jinou šachovou partii, partii se životem. Je to tedy jiná knížka, než jaké jsem psala dosud.
Přesto to určitě nebude jen detektivní příběh...
Bude v ní i love story, ale odjakživa mě lákalo detektivku napsat. Už na FAMU jsem napsala detektivní scénář, a dokonce má úplně první knížka Frekvence tygra trochu detektivka je.
Dobré duše jsou i o dobru a zlu, mají filozofický podtext a křtít mi je bude kněz a rabín. Ale jejich jména ještě neřeknu.