Článek
Podle Hřebejka se Švédsko stalo přímou inspirací k tomuto filmu. Do hlavních mužských rolí obsadil slovenské herce Ladislava Chudíka, Martina Hubu a Milana Mikulčíka a doplnil je světoznámým fotografem Antonínem Kratochvílem a Martinem Schulzem, publicistou a scenáristou. V ženském obsazení se objeví Daniela Kolářová, Lenka Vlasáková, Petra Hřebíčková a výtvarnice Anna Šimonová. Postavu Kawasakiho ztvární Isao Onoda, japonský výtvarník a konzultant žijící v Praze.
Kawasakiho růže je snímkem na téma individuální paměti lidí a její ošidnosti. Příběh se odehrává v současnosti, ale vypráví o minulosti, bez použití retrospektivy. Má zajímavý vznik.
Fotogenický Göteborg
Před několika lety odcestoval Jarchovský na göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravil společně s Hřebejkem, seznámili se s komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborských výtvarníků, ve které pracují i bydlí, pro ně byla jedinečným, fotogenickým místem s obrovským geniem loci, navíc s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont. Už proto se stala ideálním místem pro natáčení. Nabízela dokonalé spojení typicky městské architektury s přírodou, a scénář filmu tak mohl využít existujících reálií.
Před několika lety odcestoval Jarchovský na göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravil společně s Hřebejkem, seznámili se s komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborských výtvarníků, ve které pracují i bydlí, pro ně byla jedinečným, fotogenickým místem s obrovským geniem loci, navíc s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont. Už proto se stala ideálním místem pro natáčení. Nabízela dokonalé spojení typicky městské architektury s přírodou, a scénář filmu tak mohl využít existujících reálií.
Před několika lety odcestoval Jarchovský na göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravil společně s Hřebejkem, seznámili se s komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborských výtvarníků, ve které pracují i bydlí, pro ně byla jedinečným, fotogenickým místem s obrovským geniem loci, navíc s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont. Už proto se stala ideálním místem pro natáčení. Nabízela dokonalé spojení typicky městské architektury s přírodou, a scénář filmu tak mohl využít existujících reálií. "Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné, nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích. Odehrál se v minulosti, ale postupně mění životy lidí a vytváří paradoxní situace," prozradil režisér v tiskové zprávě. Pro něj je prý tento příběh žánrově nejbližší filmu Musíme si pomáhat.
Před několika lety odcestoval Jarchovský na göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravil společně s Hřebejkem, seznámili se s komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborských výtvarníků, ve které pracují i bydlí, pro ně byla jedinečným, fotogenickým místem s obrovským geniem loci, navíc s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont. Už proto se stala ideálním místem pro natáčení. Nabízela dokonalé spojení typicky městské architektury s přírodou, a scénář filmu tak mohl využít existujících reálií. "Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné, nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích. Odehrál se v minulosti, ale postupně mění životy lidí a vytváří paradoxní situace," prozradil režisér v tiskové zprávě. Pro něj je prý tento příběh žánrově nejbližší filmu Musíme si pomáhat.
Před několika lety odcestoval Jarchovský na göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravil společně s Hřebejkem, seznámili se s komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborských výtvarníků, ve které pracují i bydlí, pro ně byla jedinečným, fotogenickým místem s obrovským geniem loci, navíc s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont. Už proto se stala ideálním místem pro natáčení. Nabízela dokonalé spojení typicky městské architektury s přírodou, a scénář filmu tak mohl využít existujících reálií. "Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné, nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích. Odehrál se v minulosti, ale postupně mění životy lidí a vytváří paradoxní situace," prozradil režisér v tiskové zprávě. Pro něj je prý tento příběh žánrově nejbližší filmu Musíme si pomáhat. Producenty jsou Rudolf Biermann a Tomáš Hoffman ze společností Infilm a Infinity. Za kamerou je Martin Šácha, střihačem bude Vladimír Barák a hudbu složí Aleš Březina.
Před několika lety odcestoval Jarchovský na göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravil společně s Hřebejkem, seznámili se s komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborských výtvarníků, ve které pracují i bydlí, pro ně byla jedinečným, fotogenickým místem s obrovským geniem loci, navíc s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont. Už proto se stala ideálním místem pro natáčení. Nabízela dokonalé spojení typicky městské architektury s přírodou, a scénář filmu tak mohl využít existujících reálií. "Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné, nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích. Odehrál se v minulosti, ale postupně mění životy lidí a vytváří paradoxní situace," prozradil režisér v tiskové zprávě. Pro něj je prý tento příběh žánrově nejbližší filmu Musíme si pomáhat. Producenty jsou Rudolf Biermann a Tomáš Hoffman ze společností Infilm a Infinity. Za kamerou je Martin Šácha, střihačem bude Vladimír Barák a hudbu složí Aleš Březina.
Ladislav Chudík v květnu oslavil pětaosmdesátiny, ale pracovním nabídkám se nebrání, o čemž svědčí tato role. I v sezóně, která právě skončila, vystupoval v inscenaci Tančírna v domovském Slovenském národním divadle v Bratislavě.