Hororová Týna: Ne všechno špatné se v Americe děje na jihu, říká režisér Ti West

Po účasti na karlovarském festivalu jste prý dlouho toužil. Kdy jste se o přehlídce dozvěděl?

Někdy okolo roku 2005, kdy měl premiéru můj debut The Roost, s nímž jsem byl na festivalové šňůře. Vždycky bývá obtížné se přehlídek jako tvůrce účastnit, a to kvůli načasování premiér.

Například karlovarský festival, o němž jsem od svých kamarádů slyšel samou chválu, se koná na začátku léta. Pokud film dotáhnete v září, do programu se logicky nedostanete. Jsem rád, že jsem konečně mohl přijet.

Naplnila se vaše očekávání o Karlových Varech?

Ano. Sice jsem dorazil na méně než čtyřiadvacet hodin, takže jsem se tu nemohl pořádně rozkoukat, ale je to tady opravdu krásné. Snad se sem někdy vrátím.

Očividně vám cesta z dalekého Los Angeles stála za to…

Stála. S MaXXXine i dalšími projekty jsem teď téměř hotový. Za dva týdny nebudu mít do čeho píchnout. Příležitost představit svou práci nejen u vás, ale i v Británii, Německu a Francii přišla náramně vhod.

Ve filmové trilogii X prolínáte horor s pornografií. Jak jste tento průsečík našel?

Zejména v sedmdesátých letech měl horor a pornografie zvláštní symbiotický vztah. Šlo o žánry, které jste mohli dělat relativně levně a snadno, aniž byste byli slavní tvůrci. Nebylo tenkrát třeba být součástí hollywoodské scény. První část nazvaná X pojednává o partě lidí, kteří porno točí svépomocí.

Také vy jste trilogii stvořil nízkorozpočtově. Mezi natáčením první a poslední části uplynuly pouhé dva roky. Jak se vám to podařilo?

Kvůli pandemii jsme se štábem odjeli pracovat na X na Nový Zéland, kde nezuřil covid a bylo možné tam natáčet bez omezení. Všechny peníze jsme utratili na vytvoření rádoby Texasu na tomto ostrově. Přišlo mi pak škoda drahé kulisy zbourat a sedět zase doma se založenýma rukama.

Snažil jsem se proto přesvědčit distributora, abychom udělali i druhý film, který by se odehrával na stejném místě se stejnou výpravou, čímž bychom ušetřili. Napadlo nás natočit příběh, který by se časově odehrával před dějem X. Druhý film Pearl vznikl ještě ten samý rok. Nevěděli jsme, jestli se oba budou divákům líbit, ale naštěstí se líbily.

Hvězdou série je Mia Gothová, jež prorazila právě díky spolupráci s vámi. Čím vás natolik přesvědčila, že jste ji obsadil do hlavních rolí všech tří filmů?

Miiným fanouškem jsem od chvíle, kdy jsme se potkali na online castingu k X. Okamžitě jsme si rozuměli. Od začátku byla pro hlavní roli zanícená, zároveň si jako herečka připadala nedoceněná, což všechno koresponduje s postavou Maxine. Měl jsem dojem, že dobře chápe scénář a bude mít co předvést.

Potřeboval jsem někoho, kdo bude tvrdě dřít. Na trilogii jsem pracoval po dobu pěti let asi dvanáct hodin každý den. Mia je nebojácná a naprosto oddaná herečka, proto jsem si ji vybral.

Ve snímku X má dvojroli. Ztvárňuje mladou pornoherečku Maxine, s níž se vrací v MaXXXine, a díky masce starou dámu Pearl s vražednými sklony. Jak se s tak náročnou úlohou poprala?

Dvojrole pro ni byla nesmírně obtížná. Mia byla dost unavená, ale nechtěla si nijak ulehčovat práci. Tím jsem se znovu utvrdil, že pro ni byla stvořená.

Jaká je v soukromí? Ve videorozhovorech působí jako jemná panenka.

Přesně taková je. Má velice milou povahu, vůbec nepřipomíná postavy, které v hororech ztělesňuje. Tím jen opět prokazuje herecký talent.

Natáčení MaXXXine ale provázely kontroverze. Mia Gothová měla kopnout do hlavy hereckého kolegu, který vás oba následně zažaloval. Co se na place přesně odehrálo?

Vzhledem k tomu, že právě probíhají právní jednání, nemůžu o této záležitosti hovořit. Veřejně o ní promluvím, až bude soudní řízení uzavřené, což by mohlo být přibližně za rok.

Jak se zrodil námět filmu?

Noční stopař je spíše na pozadí příběhu. Zatímco předchozí filmy X a Pearl jsem umístil na venkovskou farmu, v MaXXXine jsem chtěl rozšířit záběr. Chtěl jsem se dostat do velké metropolitní oblasti Los Angeles a vniknout do Hollywoodu.

Do půlky osmdesátých let jsem film zasadil kvůli tehdejší morální panice ve Spojených státech. Filmy a hudba nesly určité násilné satanistické poselství, což lidi popuzovalo. Bylo tak o čem vyprávět.

Ve svých hororových dobových filmech kladete velký důraz na výpravu. Zároveň jste prý nechtěl udělat osmdesátkový kýč…

Osmdesátá léta byla výstřední a já je chtěl vyobrazit uvěřitelně. Aby se mi to povedlo, různě jsem nakombinoval rekvizity. Ne každý Američan tenkrát měl oblečení, auto nebo nábytek přímo z roku 1985, ale často z předešlých let, ne-li dekád. Tím jsem snad dosáhl větší autenticity.

Číslem tři se filmová sága X údajně neuzavírá. Je to tak?

Upřímně se těším, až se za pár týdnů vzbudím a nebudu mít s X už nic společného. Ale možné je všechno. Uvidíme.

Kteří tvůrci a filmy vás na umělecké dráze nejvíce nasměrovali?

Těch je spousta. Nejvíce mě přitahují filmy, u nichž jen na základě jejich stylistiky dokážete rozeznat, kdo je autorem.

Nebudete konkrétnější?

Byl by to nejdelší seznam na světě. Sahal by až do počátků kinematografie, například do německých expresionistických filmů z dvacátých let.

Dobře, tak který film je váš nejoblíbenější zrovna teď?

Nevím. Můj výčet oblíbených hororů by byl docela nudný, mám rád klasiky, například Vymítače ďábla, Osvícení nebo Rosemary má děťátko. Klasikami se nestaly bezdůvodně, jsou skvělé.

A co snímek Co se vlastně stalo s Baby Jane? s Bette Davisovou a Joan Crawfordovou, na nějž odkazujete v MaXXXine?

Ten mezi mé favority samozřejmě patří také.

Nejen z vašich počinů mám coby Evropanka dojem, že všechno zlé se ve Spojených státech děje na jihu. Proč panuje tolik předsudků o amerických jižanech, o nichž dokonce existuje hororový subžánr zvaný hixploitation?

Ne všechno špatné se v Americe děje v jižních státech. Nehledal bych v tom ale složitosti, ve filmech je tomu tak zkrátka proto, že jde o více venkovské prostředí. Zároveň se v tamní farmářské krajině ocitáte víc sami, a máte tak nižší šanci, že vám při potížích někdo pomůže.