Herečka Iva Janžurová: Člověk se bojí přestat. V Janžurce vyznívám jako obyčejný člověk

Premiéra dokumentu Janžurka proběhla v neděli v rámci karlovarského filmového festivalu v Městském divadle a nechyběl na ní ani prezident Petr Pavel, který film sledoval po hereččině boku. Ta v rozhovoru pro Novinky také neopomněla dodat, že je pyšná matka obou svých dcer, Theodory i Sabiny Remundové.

Jaké to je, po tolika rolích, sama jsem je nebyla schopna všechny spočítat, hrát sebe samu? Tedy nehrát, ale být jen přirozená před kamerou?

Je to těžké, ale dcera Theodora, která to režírovala, byla mým bezpečným průvodcem a nedovolila mi žádné, jak bych to nazvala, sebeoslavné řeči. Takže to ve filmu vyšlo tak, že jsem obyčejný člověk, jako jsou lidé, kteří se na to budou dívat.

To mi potvrdil i pan prezident, že měl společné zážitky, které se ve filmu ukazovaly. Tak to bych byla ráda, až film bude v distribuci, aby lidé z něj měli tento zážitek.

Ne každý má možnost natočit něco přímo o sobě, svoji biografii. Když tehdy za vámi dcera přišla, že by to chtěla udělat, jaká byla vaše první myšlenka, která vám prošla hlavou?

Mě to mile překvapilo, protože dcery například ještě neviděly některé mé poslední role, nemají čas se na to podívat, a překvapilo mě, že by jí to za to stálo. Opravdu mě to mile překvapilo.

Jenom jsem si byla jistá, že to nebude lehké, že budu postavena před její požadavky, které mi dají zabrat. Ale dnes jsem na premiéře v divadle zjistila, že to zvládla velmi dobře a se vším. Někteří si mysleli, že mě tam až příliš odhaluje, ale vůbec ne. Bylo to dobře a bylo to právě blízké. A myslím si, že to bude blízké lidem, kteří na film půjdou a budou vidět pár takových třeba nepředpokládaných zážitků z mého života.

Byla na vás dcera přísná?

Velmi, ale to už byla od malička. Kolikrát jsem se doma učila roli a ona přišla a říkala: ‚Takhle ne, to musíš úplně jinak.‘ (smích). Já jsem jí velmi věřila, byla takový můj dobrý ochránce přirozenosti.

Jste pyšná máma?

Jsem pyšná, opravdu. Říkám to i tu a tam v rozhovorech, že si myslím, že se mi obě holky moc povedly, a strašně ráda sleduji jejich výsledky. Sabina (Remundová - pozn. red.) nedávno v seriálu Kukačky předvedla takový krásný výkon, to jsem byla opravdu na ni hrdá.

Vysílalo se to v době covidu a mohla jsem se dívat na každý díl, tak jsem zažívala radost z ní a četla jsem všechny ohlasy, co chodily. Byly moc krásné. A Theodora se teď tedy pro mě vyznamenala taky tak.

Poslední otázka, vy jste tu v debatě během premiéry filmu řekla, že byste se pomalu začínala z veřejného života stahovat. Myslela jste to vážně?

Před chvíli tu jedna dáma, co s námi spolupracovala v rámci koproducenta ze Slovenska, mluvila o Emílii Vášáryové. Četla její pracovní náplň a nedovedla si představit, že to vše může herečka časově zvládat. Ptala se Emilky, jak s tím hodlá pokračovat, a ona jí říkala: ‚Já se bojím přestat.‘ To se mi zdálo příznačné pro ten můj pocit.

Takže to máte stejně?

Člověk se bojí přestat.

Takže nepřestanete?

Já nevím, asi ne.