Článek
Na MFF KV představila svůj nejnovější dokument: Forman vs. Forman. Do toho se dozvěděla, že se stala jako jediná Češka členkou americké Akademie filmového umění a věd, která každoročně uděluje ceny známé jako Oscar.
Máte za sebou premiéru svého nového dokumentu v Hotelu Thermal. Jaké bylo přijetí?
Nečekaně vřelé. Jsem z toho úplně dojatá. Protože byl potlesk ve stoje, což je pro režiséra velká odměna.
A když to srovnáte s přijetím dokumentu v Cannes, kde se také promítal?
V Cannes byli cizí diváci, kteří asi tolik neprožívají českou historii, ale to přijetí bylo také příjemné. Tady jsem měla pocit, že je to intenzivní, hodně intenzivní.
Helena Třeštíková s dcerou Hanou, političkou a dokumentaristkou.
Psala jsem si s Martinou Formanovou a ona psala, že na premiéru nedorazí. Nicméně co od ní vím, vy jste byly s Olgou Sommerovou v Americe, když ještě žil. A ona si vaši návštěvu moc pochvalovala. Co vy si z ní pamatujete?
Bylo to úžasné. Byly jsme za ním dokonce dvakrát. Jednou v New Yorku a jednou v Connecticutu. A pro mě setkání s panem Milošem Formanem byl velký zážitek. A nikdy na to nezapomenu. On byl opravdu taková charismatická bytost. Každého člověka hned dostal a každý by mu hned všechno slíbil.
Paní Martina mi také sdělovala, že znal vaši tvorbu velmi detailně. Bylo to pro vás překvapení?
My jsme byli spolu v kontaktu. A vždy, když jsme něco dodělali, tak jsme jim posílali link. A vždy přišla nějaká velmi milá odpověď, což mě velmi potěšilo... On pan Forman obecně měl rád dokumenty. Vždycky jen říkal, že mu v dokumentu chybí příběh. A já tím, že dělám sběrné filmy, tak se do nich nějaký příběh dostane. A to si myslím, že mu hrozně vyhovovalo, alespoň to takhle říkal.
A co myslíte, že by řekl na váš dokument, který evidentně příběh má?
Já doufám, že by byl spokojen. To víte, tohle si člověk může jen přát. Ale jeho rodina to viděla a byla spokojena. Tak doufám, že by byl spokojen pan Miloš.
Helena Třeštíková při premiéře dokumentu v Karlových Varech.
Scházíme se v Karlových Varech. Kolik filmů stihnete?
Je to vždy trošku omezeno tím programem, který mám mimo filmy. Ale v neděli jsem viděla dva filmy, v pondělí další dva filmy a v úterý to budou tři filmy.
Jste schopná ukoukat tři filmy za den?
Byla jsem schopná jich dát i víc. Když jsem neměla žádný program, tak jsem ty čtyři filmy většinou dala. A hezky jsem si to užívala. Fakt ale je, že jsem tu vždy tak na čtyři dny. A myslím si, že je to akorát ta dávka, kterou jsem schopná snést. A potom jedu domů a říkám si: musím být alespoň chvíli daleko od hlučícího davu.
A jste ten typ diváka, že když vás to nebaví, tak se zvednete a bez problémů odejdete ze sálu?
Taky se mi to už stalo. Ale většinou to nebývá. Zajímá mě nejen ten film, příběh, ale také to, jak je to uděláno. Taková ta profesní část věci. Takže – i když mě film úplně nebaví – mě zajímá, jak se s tím nakonec porovnají, zda bude nějaká pointa. Takže většinou vydržím.
Vím, že připravujete další dokument ze série časosběrných. Prozradíte mi něco více?
Teď jsme celé jaro ve střižně. A jsou to celkem tři filmy, které budeme ještě na podzim dokončovat. Dva z nich jsou o dvou ženách, které jsme začali točit před třiceti lety jako studentky střední zdravotní školy. Tehdy jim bylo sedmnáct. Dnes je jim 47. Jedna z nich je moderátorka Ester Janečková...
Máme natočenou například její maturitu. Druhá je dnes realitní makléřka, velmi živá žena. A třetí film vychází z takové kuriozity. Vychází z filmu, který jsem před nějakou dobou dělala pro organizaci Rozkoš bez rizika, jež pomáhá pražským prostitutkám. My jsme se rozhodli sledovat příběh jedné z nich, což je dáma, která začala šlapat ulici ve 46 letech.
Ve 46 letech?
Ano, ve 46 letech. Byl to pro ni takový přivýdělek. Jinak pracovala jako „hajzlbába”. Je to taková živá, velmi autentická žena. Myslím si, že to bude takový zvláštní kuriózní film.
Kolik je té ženě teď?
Ona už před dvěma lety zemřela... Bylo jí tehdy 66 let.
A byla na ulici až do smrti?
Na konci už ne. Vždy říkala, že kdyby se naskytla nějaká příležitost, tak do toho možná jde, ale že ta doba je taková těžká, že už to moc nevidí.
Tyto projekty půjdou do distribuce příští rok? Anebo se můžeme těšit už na něco na podzim?
Určitě až příští rok. A ten o té prostitutce, který se jmenuje Předposlední cigareta, protože ona tam zpívá takovou píseň s tímhle názvem, tak ten by měl jít možná do kin. Tamty dva o studentkách střední zdravotní školy jsou ryze televizní projekty.
Zmínila jste Ester Janečkovou. Na tu jste dostala typ?
Ne, byla to studentka zdravotní školy.
Proč se vám líbila zrovna ona?
Byla taková aktivní... My jsme tam začali původně točit se šesti studentkami, z čehož vznikl film Sestřičky. A se dvěma z nich jsme pokračovali. Ester měla děti, pracovala v rozhlase, její televizní kariéra začala až postupně.
Pozvala vás někdy do nějakého svého pořadu?
Ano, v Sama doma jsem několikrát byla. Ale ten příběh napsal život sám. Když jsme se seznámily, tehdy nikdo netušil, že Ester, tehdy Křížková, bude jednou moderátorkou Ester Janečkovou.
A jaké hlavní body by byly ve vašem osobním dokumentu. Přemýšlela jste někdy o tom?
To víte, že člověk přemýšlí o svém životě. Myslím si, že jsem měla docela kliku, že jsem se rozhodla pro práci, která mě baví. To je dost zásadní. I když moji rodiče byli tehdy hrozně proti, abych šla na FAMU. Hrozně se jim ta škola nezdála. Měli pocit, že jde o neseriózní profesi. Představovali si, že budu výtvarnice. Tohle bylo jedno štěstí mého života, že jsem se pro tuhle profesi rozhodla.
A druhé štěstí mého života bylo, že jsem potkala svého muže, s nímž jsem již 44 let. Byla to tehdy taková náhoda. Když jsem točila svůj absolventský film, točili jsme v hospodě U Glaubiců. Zrovna u piva. A můj muž tam byl stálým zákazníkem a hrozně ho rozčílilo, že do jeho posvátných prostor přišla kamera. Vynadal mi, čímž jsme se seznámili.
Takže na začátku byl konflikt?
Takový jako elegantní. Ve stylu: co to má znamenat?
A co jste mu odpověděla?
Vysvětlila jsem mu svůj záměr. Potřebovali jsme natočit takovou mládež, která nemá příliš cíle a sedí u piva, nic nedělá. On tam seděl vpovzdálí. A já mu to pak vysvětlovala, vysvětlovala a dlouho vysvětlovala... Až jsme se vzali.